The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Ignorace

Martinus

Co jsem si myslel, že se mě před mamkou zastane? Bohužel se tak nestalo, tak jsem udělal to co mi mamka řekla. Šel jsem do kuchyně a uklízel nádobí. Pak jsem slyšel kroky, tak jsem se otočila čekal že to bude mamka. Byl to Marcus a opíral se o rám dveří. "Nepotřebuješ pomoct?" zeptal se a šel ke mě blíž. Teď se stará, když jsem chtěl aby se mě zastal tak nic a teď se stará. "Hej mluvím na tebe!" zařval na mě. Už je jako máma, ale nebije mě.

Slyšel jsem jak jde ke mě, když kroky utichly tak mě vzala ruka a otočila na druhou stranu. Čelem k Marcusovi. "Na něco jsem se ptal!" řekl a koukal mi do očí. Koukal na mě asi minuti, pak stisk povolil a udělal krok dozadu. "Promin, nevím co to o mě vjelo" řekl a chytil se za hlavu. Já na tohle už byl zvyklý tak jsem to nějak neřešil. "Proč semnou nemluvíš? Co jsem udělal?" zeptal se ustaraně. "No právě že nic" řekl jsem, ale neotočil se. "Co jsem měl udělat?" zeptal se a stoupnul si vedle mě.

"Když jsme přišli domu, mamka na mě zařvala a ty jsi jen odešel" řekl jsem. "Hele promin, já..." nedořekl to a chytil se za hlavu. "Ne v pohodě, já jsem zvyklí" řekl jsem a uklidil zbytek nádobí, potom jsem se kouknul na Marcuse a šel nahoru.

Marcus

Jak je zvyklí? To na něj je máma až tak přísná? Tak jsem zakroutil hlavou a šel do pokoje, když jsem šel kolem Martinusova tak jsem slyšel hlasy. "Hele já to už nedávám, pořád mě jen mlátí a bije. Prosím vem si mě k sobě" řekl a brečel. Kdo si ho má vzít. Tak jsem šel ke dveřím a poslouchal. Chvilku bylo ticho a pak jsem uslyšel brek. Tak jsem zaklepal a čekal co bude dál. Po chvilce se zvalo "dále" tak jsem vstoupil. Martinus si otíral oči a koukal na mě. "Co? potřebuješ něco? Nebo jsem něco udělal blbě jako vždycky?" zeptal se a rozbrečel se.

"Nic jsi blbě neudělal, kdo to byl?" zeptal jsem se a kouknul se na něj. "Ty jsi odposlouchával? No to je jedno. To ti neřeknu promin, je to někdo kdo mi pomáhá když jsem na dně" řekl. "Jak na dně?" zeptal jsem se. "Psychicky" řekl. Koukal jsem na něj a pak si na něco vzpomněl. "Ukaž ruce" řekl jsem a on poslechl. Koukal jsem na předloktí a všude. "Jestli si myslíš že se řezu tak to máš smůlu, to bych neudělal" řekl mi a dal ruce na klín.

"Fakt mi neřekneš kdo to byl?" zeptal jsme se. "Ne neřeknu, promin" řekne mi a sklopí hlavu. "Nebudu tě nutit" řeknu a odejdu do pokoje.