The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Únava

Martinus

Vzal jsem léky a šel zpátky do auta. Nasedl jsem a hned se vyjelo. "Ehm Martinusi? Dáš my ty léky?" zeptal se Marcus. "No jasně, promiň brácha" řekl jsem a dal mu je. On si je hned vzal a opřel se o sedačku.

"V pohodě? Nemám si sednout k tobě?" zeptal jsem se s obavami. "Jak chceš" řekl. Tak jsem řekl Lukášovi ať zastaví, on tak udělal a já si sedl dozadu. K Marcusovi.

"Lehni si, pojedeme docela dlouho" řekl jsem a on si lehnul na mé nohy. "Děkuju" řekl a měl zavřené oči. "Za co?" zeptal jsem se. Nevěděl jsem proč děkuje.

"Za to že jsi můj bratr" řekl a já se usmál. Potom už nikdo nic neřekl, jen se jelo.

............

"Jsme tady" řekl Lukáš a já se usmál. Marcus spal, celou cestu spal. "Marcusi jsme tady, budíček" řekl jsem mu. On jen něco zamumlal a spal dal. Tak jsem se usmál a vzal ho do náruče.

"Jen spi" řekl jsem mu a nesl ho do domu. Tam jsem ho položil na gauč a šel pro věci. Ale tam už nebyly, asi je vzal Lukáš . Tak jsem nad tím pokrčil rameny a šel jsem dovnitř za nimi.

"Kluci mám jen jeden pokoj navíc, budete mít postel spolu. Nevadí vám to?" zeptal se. "Ne nevadí, vůbec" řekl jsem a vzal zase Marcuse. Nesl jsem ho do pokoje. Navigovat mě tam  Lukáš.

Tam jsem ho položil a šel pro moje a Marcusovi kufry. Ještě jsem poděkoval Lukášovi a šel do koupelny se umýt. Vzal jsem si ručník a šampon. Vlezl jsem do sprchy a pustil na sebe teplou vodu.

Když jsem pak vylezl, uviděl jsem Marcuse stát před zrcadlem. "Jak to že nespíš?" zeptal jsem se a šel k němu. "Nemůžu, je mi strašná zima" řekl a oklepal se. "Počkej, jen se obleču" řekl jsem mu a šel se převlíknout.

Když jsem byl tak jsem ho vzal za ruku a táhnul k posteli. "Tak, tady si lehni" řekl jsem mu a on si lehnul. Já si lehnul za něj a přikryl nás. Potom jsem zasunul světlo. "Lepší?" zeptal jsem se. "Jo, díky" řekl, pak už jsem jen slyšel jak oddechoval. Já pak taky usnul.