The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Krutá realita

Martinus

"Hele Marcusi?" zeptal jsem se  a on se na mě kouknul. Koukal na mě a čekal co ze mě vyleze. "No Lukáš by už potřeboval aby jsme se k němu nastěhovali. Že jinak ta dohoda padá" řekl jsem a on si povzdechl. Něco napsal do mobilu a mě přišla zpráva.

"Hele Tinusi mě to je jedno, hlavně že budu s tebou. Já to zvládnu" bylo tam. Tak jsem se usmál a zvednu se z postele. "A co noha?" zeptal jsem se. On jen pokrčil rameny a byl na mobilu.  Tak jsem se otočil s tím že to nechám být, poté šel pro kufry. Vzal jsem dva a házel tam moje i Marcusovo oblečení.

Potom když jsem to asi po hodině měl tak jsem šel zpátky za bratrem. On seděl pořád na posteli a měl sluchátka. Tak jsem k němu přišel a vytrhl mu je. On se na mě nechápavě kouknul. "Zabalil jsem ti jo" řekl jsem a on zakýval hlavou na souhlas.

............

"Je tu Lukáš!" volal jsem ode dveří na Marcuse. Když nepřicházel tak jsem ho alespoň pozval dal. "Tak jak se vede?" zeptal se mě. "Jo pohoda" řekl jsem a vedl ho do pokoje, tam kde spíme. "Hele máme dva kufry" řekl jsem. "Jeden je můj, druhý Marcuse, a to mi připomíná že ho musím najít" řekl jsem a odešel.

Lukáš

Když odešel tak jsem si sedl na postel a čekal. Po chvilce jsem uslyšel kroky. Tak jsem se tam kouknul a tam byl Marcus. "Ahoj" usmál jsem sem on na mě jen koukal a koukal. "Nemusíš na mě koukat jako na obraz. Už ti uvěřil že jsem s Adamem? Myslím si že asi ne co" zasmál jsem se.

"Hele promiň ale to je prostě k smíchu, ty jsi k smíchu. Snažíš se ho chránit i když víš že on chrání tebe. On ti věřit nikdy nebude chápeš?" řekl jsem mu přímo do obličeje.

"Ale asi mu věřit začnu" řekl nějaký hlas. A sakra. Martinus. "Ahoj Martinusi, co jsi všechno slyšel?" zeptal jsem se. " Skoro všechno, dost na to aby mi to došlo" řekl mi a šel k bratrovi. "No tak tím se mění plán, vy půjdete hezky se mnou" řekl jsem jim. "Nikam s tebou nepůjdeme!" křikl na mě Martinus. "Ale já se vás neprosím o svolení" řekl jsem a popadl jsem je za ruce a táhnul k autu. Tam jsem je hodin dovnitř a zamkl a šel pro kufry.

Ty jsem popadl a taky je šel dát do auta, hodil jsem je do kufru a nastoupil. "Proč nám to děláš?" zeptal se Martinus.  "Protože to Adam chce" řekl jsem a jel dál.