Martinuse doma trestají, přišně. Za každou chybu co udělá, je trest. Marcus ví že se Martinus s někým bavil, neví ale kdo to je. Co se stane až to zjistí? Jak bude reagovat na to co pro něj dělá?
Od té doby co odvezly těla Marcus ještě nepromluvil. Přestěhujeme se k tetě, ta bydlí v Oslu. "Marcusi?" zeptal jsem se a on se na me kouknul, ruce měl pořád od krve. "Pojď umyju ti to" řekl jsem a šel k němu. Došel jsem k němu a chytnul ho za ruku, ale on se mi vytrhnul. "Nech mě ne pokoji, stejně jsi rád že jsou mrtvý. Nikdy jsi je neměl rád" řekl a kouknul na mě. Tak tohle mě naštvalo, mlátily mě a on je ještě hají. "Hele něco ti povím brácho, tobě nic nedělaly. To ty jsi byl to úžasné dvojče. To já za tebe a za vás všechny dělal špinavou práci, to já si nejvíc vytrpěl. Ale víš co? Díky tomu jsem se obrnil, už ne nezhroutím kvůli krvi a ani smrti, to bylo moje staré já. Smiř se s tím ze to už není" řekl jsem mu a odešel.
Šel jsem do pokoje si zabalit, vzal jsem si svůj černý kufr a házel tam oblečeni. Po chvilce jsem slyšel kroky. "Marcusi co potřebuješ?" zeptal jsem se. "No chtěl jsem se ti omluvit" řekl mi a já se otočil. "Nechci ztratit i tebe" řekl mi a já uviděl jsem jak mu ukápla slza. Tak jsem si povzdychl a šel k němu. "Víš že ty máš být ten bratr co utěšuje mě? Tak to je nějak naopak" řekl jsem mu a obejmul ho.
"Hele běž si zabalit řekl jsem mu a on odešel. Tak teď jsem byl rozhodnuty zavolat Adamovi. Vzal jsem mobil a vytočil jeho číslo. "ÁááMartinusi, tak co jak je?" zeptal se mě, vážně se ptá jak se mam. "Hele ty jsi řekl že mi pomůžeš, ne ze je zabiješ" řekl jsem mu. "No ale pomohl jsem ti, už tě nebudou mlátit" řekl mi se smíchem. "Ty jsi cvok" řekl jsem mu a položil.
......
Dneska byl ten den, měli jsme jet bydlet k tetě. Tak jsem si vzal kufr a s Marcusem v patách sel k taxíku. Vzal sjem si všechno potřebné, počítač, mobil a oblečeni. "Tak jedeme?" zeptal jsme se bratra. "Jo jasně" řekl a kouknul se z domu na mě a usmál se. Tak jsem nastoupily a už se jelo.
Jeli jsem poměrně dlouho a když jsem dojeli tak bylo něco okolo 4, njn vyjeli jsme pozdě. Tak jsme vystoupily a šli k domu, v tom se otevřeli dveře a vykoukla ven teta a usmála se. "Ááá už jste tady kluci, pojďte dovnitř" řekla nám. Tak jsme šli, no mela to tu hezky ale domov je domov. Jo a kdyby jste se ptali, tak se to vyšetřuje kdo je zabil, já vim kdo ale neprásknu ho. "Tak děti, pokoje máte nahoře. Jak vždycky. Budete tu bydlet tak si o uspořádejte jak chcete, můžete být v jednom pokoji jestli chcete" řekla nám a někam odešel. "Tak co chceš, rozděleni nebo spolu?" zeptal jsem se Marcuse. "No já bych byl radši teď s tebou, jestli ti to nevadí. Jsem pořád z té smrti takový mimo" řekl a zasmál se, no alespoň se o to pokosil.
"No mě to nevadi, jsem bráchové a navíc dvojčata" řekl jsem a zasmál se. Vzal jsem mu kufr a šel si vybrat pokoj. Byl tam jeden velký a byl bílě vymalovaný. Takový moderní, ono to tu je celý moderní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak jsme si vybalily a šli po té dlouhé cestě spát.
