Probuzení

205 21 4
                                    

Martinus

Vzbudil jsem a zjistil jsme že jsem v nemocnici. Kouknul jsem se kolem sebe a viděl bílo, jen bílo. Počkat? Tam někdo seděl. "Halo?" zavolal jsem potichu. On se na mě kouknul a pak ke mě vyběhl. "Martinusi!" řekl a chytil mě za ruku. "Marcusi" řekl jsem a ukápla mi slza. "Já jsem se bál že se nevzbudíš, že mě tu necháš!" řekl a brečel. "Neboj, to bych neudělal" řekl jsem a objal ho. Objal jsem ho a pak jsem ucítil bolest.

"AU" řekl jsem a odtáhl se. "Promiň, máš zlomenou ruku" řekl.
"Hele já dojdu pro doktora" řekl a vstával, trochu sebou zakymácel ale ustál to. "V pohodě?" zeptal jsem se. "Jo v pohodě" řekl a odešel. Jak dlouho tu asi byl? Spal vůbec? Musím se ho zeptat.

Marcus

Šel jsem teda pro doktora, šel jsem bílou chodbou a pak zahnul za roh. Tam jsem našel doktora, povídal si asi s kolegou. "Dobrý den" řekl jsem a oba se na mě otočily. Ááá pan Gunnarsen, co potřebujete?" zeptal se mile." No jen že můj bratr se vzbudil" řekl jsem a on se rozešel, šel asi za ním. Tak jsem se taky otočil a šel.

............

Doktor otevřel dveře a vešel. "Dobrý den, jak se cítíte?" zeptal se doktor. "Jo dobře" řekl. "My vám uděláme ještě testy a pak si tu chvilku poležíte " řekl a odešel.

"Marcusi? " zeptal se mě. "No?" zeptal jsem a sednul si, jinak bych sebou plácnul o zem.  "Spal jsi vůbec?" zeptal se mě. "No jo spal, jinak jsem byl u tebe" řekl jsem a usmál se. "Tak to jo, kdo mě srazil?" zeptal se mě. "Hádej, můžeš jednou" řekl jsem a zasmál se. "Adam" řekl. "No kdo jiný, ten kluk je divný" řekl jsem.

"Jsem rád že tě mám" řekl jsem a objal ho. Opatrně samozřejmě.

The world is not perfect (Marcus&Martinus)Kde žijí příběhy. Začni objevovat