The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Ticho

Marcus

Adam mě popadl a táhnul mě ven, tam mě hodil do auta, nasedl a jelo se. Viděl jsem jen Martinuse vyběhnout z domu ale to už jsme byly za zatáčkou.

"Co se mnou chceš dělat?" zeptal jsem se Adama. "Uděláme takovou malou operaci" řekl a pak bylo ticho. Jen se jelo a jelo. Až jsme dojeli k nějakému skladu nebo co. Tam Adam vystoupil a zase mě popadl za ruku a táhnul dovnitř.

Tam mě posadil na židli a zavázal mi ruce, potom si přede mě sedl na židli. "Takže, mám nabídku" řekl a koukal na mě. "Jakou?" zeptal jsem se ho a on se usmál. "No vidím že máš Martinuse rád" řekl a mě se to přestávalo líbit. "A?" zeptal jsem se. "No asi by se ti nelíbilo kdyby se mu něco stalo co?" zeptal se. Mě polil studený pot. Co po mě pane bože chce?. "A co chceš ode mě?" zeptal jsme se.

"No nic moc, jen chci aby jsi nemluvil" řekl a usmál se. "Proč?" zeptal jsem se nechápavě. "Protože jestli promluvíš tak to Martinus asi nepřežije. Protože ho budeš muset zabít" řekl. "Co? To bych nikdy neudělal" řekl jsem mu do očí. "Ale udělal, kdyby jsi musel." usmál se svým úsměvem.

"A jak mě asi přinutíš?" zeptal jsem se s úšklebkem. "No jsou způsoby, existují takové čipy. Mám doktora co mi dluží laskavost." řekl a pak odešel. Já tam zůstal sedět. Po chvilce přišel zpátky s nějakým chlapem.

"Tak Marcusi tohle je doktor Blender, ten vynalezl ten čip. Je to prototyp ale funguje. Teď ti ho v operuje do krku" řekl a pak byla tma. 

Vzbudila mě bolest krku. "Ááá tak už ses vzbudil, to je dobře. Tak a teď tě odvezu zpátky domů. Jestli něco řekneš tak já to zjistím, a nebude se ti to líbit. Tak radši mlč" řekl a pak mě vytáhl na nohy a posadil do auta. Jeli jsem a jeli až jsme dojeli k našemu domu. "Pamatuj na má slova" řekl a já vystoupil. On pak odjel a nechal mě tam stát. Já se pak rozhodl že půjdu dovnitř.

Otevřel jsme dveře a uviděl Martinuse jak brečí. Když slyšel zvuk dveří, otočil se. Když mě viděl tak se ke mě rozběhl a objal mě. "Marcusi tolik jsi my chyběl, už jsme chtěl volat policii." řekl a já se na něj usmál. "Nic neřekneš? Co se tam stalo? By jsi pryč 6 hodin" řekl a kouknul na mě. Já jen zakroutil hlavou a on mě objal. Nemůžu nic říct, musím to udělat. On pro mě taky dělá první poslední

Taková menší blbost. Doufám že se líbí.