The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Prolog

Martinus

"Martinusi odnes ten koš!!" zakřičel na mě táta. Zase já, proč ne Marcus? A jo já zapomněl, on je tak úžasný že nemusí nic dělat. Tak jsem se zvednul a šel ten koš vynést, nechci aby mě zase zbily. Marcus o tom neví, neřeknu mu to. Ještě by mě to stálo život. "Ano vynesu to" řekl jsem a odnesl to ven. Když jsem se vrátil tak tam stála mamka . "A teď umyj to nádobí" řekla mi přísně mamka. "Ano" řekl jsem a šel jsem to umýt. Když jsem to myl tak mi omylem spadnul hrneček a rozbil se. "Ty jsi to rozbil!!" zařvala na mě mamka. "Omlouvám se" řekl jsem a šel pro smeták. "No to teda ne, pěkně to sebereš rukama. Je mi jedno jestli se pořežeš, je to tvoje vina" řekla a odešla. 

Já si teda dřepnul ke sklu a sbíral ho. Bolelo to, tak moc to bolelo ale ta bolest co mi dělají je větší. Jednou mi daly ruku na plotnu, protože jsem nenakoupil a neuvařil. Kdyby jste se mě ptaly jak to je možný, že to Marcus nezjistil. No když tu je tak se ke mě chovají normálně, ale když tu není tak takhle. "Už to máš?" zeptala se mě mamka. "Ano" řekl jsem jí a dal střepy do koše. "Dobře, teď běž do pokoje" řekla a já jako pejsek poslechl.

Šel jsem po schodech a nekoukal se na cestu. "Nemůžeš dávat pozor!" zakřičel na mě. "P-promin" řekl jsem  a obešel jsem ho. Šel jsem nahoru ale on mě chytil za zapěstí a otočil k sobě. "Co se ti stalo?" zeptal se. Bylo vidět že má strach. "Nic jen jsem rozbil hrneček" řekl jsem a kouknul na něj.  Chvilku na mě divně koukal, pak mě pustil. "Dobře, ale kdyby něco tak mi to řekni. Jsi přece moje mladší dvojče" řekl a odešel.  "Ano jsem to druhé dvojče, to nepotřebné" řekl jsem a šel si umýt ruce od krve. Když jsem na to dal dezinfekci tak to pálilo. 

"Zítra zase škola, ach jo" řekl sjem si. Ve škole je to v pohodě, chovají se k mě normálně. Jsem přece slavný a bratr Marcuse. To je velká čest, být s ním ve stejné místnosti. Tak jsem uklidil dezinfekci a šel do pokoje. Lehnul jsem si na postel. Proč mi to dělají. 

Marcus

Šel jsem po schodech dolu a někdo do me vrazil. "Nemůžeš dávat pozor" zakřičel jsem. Kouknul jsem se a uviděl Martinuse. Trochu drkotavě se mi omluvil a chtěl odejit, ja si všiml krve na jeho rukou. Ptal jsem se ho co se stalo, on jen že rozbil hrneček. Moc jsme mu nevěřil a nechal ho jít. "Mami!!" zakřičel jsem na dům. "Ano zlatíčko?" zeptala se. "Co se stalo Tinusovi?" zeptal jsem se a ona ztuhla. "Co se mu stalo?" zeptala se. "No má krvavé rány na rukou" řekl jsem. "Kouknu se na to" řekla a šla nahoru. Já šel za ní, ale aby me neviděla.

Vešla do Martinusova pokoje a zavřela dveře. "Jako jak si to představuješ? Takhle se tu promenádovat, viděl tě Marcus. A víš co tě čeká když to řekneš. Ještě jednou a nebude to jen horká plotna" řekla a rozrazila dveře a šla dolu, ja se schoval. Tak od toho má tu ruku, ja se ho ptal a on jen že se spálil. Tak jsem ani chvilku nečekal a šel dovnitř. "Martinusi?" zeptal jsem se. "Marcusi co tu děláš?" zeptal se trochu v šoku. "No.... hele od čeho máš tu spáleninu?" zeptal jsem se a doufal že mi to řekne. "No už jsem ti to říkal, spálil jsem se" řekl. 

"Jo promin" řekl jsem a odešel. Tak tohle se musí dát do pořádku, ale nejdřív si sním musím promluvit. Abych neudělal něco, čeho bych litoval.