The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Myšlenky

Martinus

Hrál jsem FIFU, ale myšlenkami jsem byl jinde. Kde jinde než u hudby a Lily. Má krásné oči a ten úsměv. "Brácha dávej pozor" křikl na mě Marcus, když mi dal už pátý gól. "Promiň" řekl jsem a položil ovladač, on se na mě koukal.

"Na co myslíš?" zeptal se zvědavě "No na hudbu a Lily, můžu jít zase skládat?" zeptal jsem se. "Ne budeme spolu, chci být s tebou. Ale jestli ty se mnou ne tak to nevadí" pokrčil rameny a zahleděl se z okna.

"Ne já chci být s tebou, jsi můj bratr. Promiň" řekl jsem mu. "Nevadí, ale tak běž skládat. Jdu hned za tebou" řekl mi a já se hned rozběhl do pokoje k pianu. Tam jsem si sedl a začal hrát, hrál jsem jednu písničku co už byla složená. Jmenovala se make you believe in love.

"Kdy jsi ji složil, je hezká" pochválil mě bratr, který se opíral o rám dveří. "No asi v osm hodin" pokrčil jsem rameny. "Jo a kdy bude zase koncert?" zeptal jsem se, už chci být zase ve Finsku. "No asi za týden, teď máme pauzu" řekl a rozvalil se na MÉ posteli. "Hele, běž si lehnout k sobě" řekl jsem mu. "Promiň no" řekl a rozhodl rukama, pak odešel.

"Ach jo, proč se vždy naštve" řekl jsem a zvedl se. Šel jsem za ním do pokoje. Seděl na parapetů a koukal z okna, byla to nádhera. Venku sněžilo a blížili se vánoce. S Macem máme vánoce nejraději. No já měl, ještě předtím když jsem něco dostal, a nebo když ne nezavřeli do pokoje.

"Marcusi" řekl jsem a on se na mě otočil. Já tam stál a koukal na něj. "Co je?" zeptal se. "No můžu si sednout k tobě?" zeptal jsem se potichu. "Jasně" řekl a údělal mi tam místo. Tak jsem si sedl vedle něj a koukali jsme do zasněžené krajiny.