The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Doktor

Marcus

Vzbudil jsem se okolo 7 hodiny, venku byla ještě poměrně tma. Tak jsem spadl zpátky do postele. Když jsem ležel tak jsem se kouknul vedle sebe, spal jako malé kotě. Byl roztomilý, nevim proč ale připadá mi že ho musím chránit. Ne on mě ale já jeho, já jsem ten starší.

Tak jsem se pomalu zvednu a šel do koupelny. Tak jsem si umyl obličej a šel zpátky. "Co se děje?" zeptal se rozepsal Martinus. "Nic jen spi, k tomu doktorovi jdeme až v jedenáct hodin a je teprve sedm a něco" řekl jsem mu a šel k posteli.

"Dobře" řekl a lehnul si. Já si taky lehl a vtáhl ho do velkého obětí. Potom jsme usnuli.

RÁNO

Vzbudil mě horký dech na mém krku. Kouknul jsem se a uviděl Tinuse. Tiskl se ke mě jako kdyby jsem mu měl utéct. "Vstáváme" řekl jsem mu. Bylo už 10 hodin. "Tinusku vstávej" řekl jsem mu.

"Nech mě ještě spát mami, já to pak uklidím" řekl a spal. Cože? "Nejsem máma a teď vstávej" řekl jsem asi moc nahlas. "Jo jo, co potřebuješ uklidit?" zeptal se ospale. "Nejsem máma klid" řekl jsem s úsměvem.

"Jo promiň" řekl a promnul si oči. Tak se pomalu vyhrabal z postele a kouknul na mě. "A jo noha, počkej" řekl jsem a šel mu pomoct se zvednout, on se postavil na jednu nohu a šly jsme do koupeny. Tam jsme udělaly ranní hygienu a šly se obléknout.

.....

Když jsme byly tak jsme mohlo vyrazit. Řekli jsme Lukášovi že se pak vrátíme, ale že nevíme v kolik. Samozřejmě jsme si stopli taxíka. Jely jsme potichu a když jsme tam byly tak jsem vystoupily, šli jsme pomalu k nemocnici.

Šly jsme na recepci, tam seděla stará paní. "Dobrý den" řekl jsem a ona se na mě koukla. "Dobrý, co si přejete? " zeptala se. "Tady můj bratr má asi zlomenou nohu, potřebujeme doktora" řekl jsem jí. "Dobře támhle si sedněte" řekla a my tak udělali. Seděli jsem chvilku a pak přišel doktor.

"Dobrý den, Jane doktor Mauvib. Pojďte za mnou" řekl a my šli. Já Tinuse samozřejmě podpíral.