The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Naděje

Martinus

Už tu sedím alespoň hodinu a Marcuse nikde. Co mu udělaly? Jako vím že ty rány, ale co když ještě něco. Co když ho mlátí? Co když jsou na něj hnusný. Co když... To už jsem nedomyslel protože se otevřely dveře. V nich stal vysmátý Adam s Marcusem. Kouknul jsem se na Marcuse a uviděl krev, celé tričko měl od krve.

"Příště si rozmysli jestli něco řekneš. Nechceš dopadnou špatně ne? No spíš nechceš aby dopadl špatně tvůj bratr" řekl a zasmál se. Potom ho hodil na zem a odešel. Já se k němu hned rozběhl. Ležel na zemi tady ke mě, brečel. Věděl jsem to.

"Marcusi no tak" řekl jsem s vzal jeho hlavu. Položil jsem si ji na stehna a hladil ho ve vlasech. On se ale hned otočil na bok. Já tak mohl vidět jeho záda. Tak jsem pomalu vyhrnul jeho tričko a zděsil se. Mě to hluboký.

"Je mi to líto" řekl jsem a objal ho. On jen zaskučel od bolesti ale nechal se. Takhle jsme se objímali, dokud někdo neotevřel dveře. Objevil se tu Lukáš.

"Co potřebuješ? Mlátit ho? Tak na to rovnou zapomeň" řekl jsme mu. On se jen usmál a šel dovnitř. " Ne jdu mu to ošetřit" řekl a klekl si k němu. Sundal mu tričko a já se na něj kouknul. Byl celý bledý a pohublý. Potom ho obrátil na břicho a začal čistit ty rány.

..........

"Tak je to hotové" řekl a vstal. "Děkuju" řekl jsem a objal ho. Martinuse ne Lukáše. "Není zač" řekl a odcházel. "Luky " řekl jsem a on se otočil. "No?" zeptal se. "Pustí nás někdy?" zeptal jsme se. "No pustí, ale nevim kdy. Hele mám u sebe mobil tak zkus jestli funguje. Nekoukal jsem na baterku. Já nesmím nikomu volat, on by to zjistil" řekl a odešel.

Já se kouknul na mobil a pak na Tinuse." Pro něj bych udělala cokoliv" řekl jsem a zapnul mobil. Bylo tam 5% baterky. Tak jsem napsal číslo na policii a nechal to vyzvánět.

"Ano?" ozvalo se. Oni to vzali. "Dobrý den, nemůžu moc dlouho mluvit ale potřebujeme pomoc. Jeden kluk nás drží ve sklepě a můj bratr je na tom zle" řekl jsem a čekal co řekne. "Můžete popsat kde jste? " zeptal se. "Když nám sundali šátek tak jsme byly ve skladišti. Jako jsou kontejnery co je převážejí lodě"" řekl jsme mu. "Ano ano vím, ale teď je tu hodně. Budeme vás hledat. Najdeme vás nebojte. Zatím zkuste přežít" řekl a položil to. Mobil se po chvilce vypnul.

"Marcusi budeme volní, najdou nás" řekl jsme mu, on jen něco zamumlal a spal dal. Já za chvilku tak usnul, opřený o zeď.