The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Bolest

Marcus 

Šel jsem do domu  a hned šel do koupelny. Tam jsem svléknul svoje mokré oblečeni a dal ho sušit. Potom jsem jen v boxerkách šel do pokoje, Marcus tam samozřejmě nebyl. Tak jsem se převlíknul a šel se na nej kouknout. Ano našel jsem ho na stejném místě, seděl tam. Hlavu opřenou o kolena a koukal na déšť.  Tak jsem se pousmál a šel za ním. "Marcusi, hele nechceš jít spát?" zeptal jsem se a on se ne mě kouknul. Já uviděl že brečel. "Co se stalo?" zeptal jsem se. On jen zakroutil hlavou a podal mi papírek, asi už ho mel připraveny kdybych se ho ptal. "Stejně mi nebudeš věřit" bylo tam.

"Hele Marcusi už mě vážně štveš, já se ti snažím pomoct a ty pořád tohle. Já ti věřím sakra ale je to těžký chápeš!" zařval jsem na nej, byl jsem strašně rozčilený. Co si myslí že mu budu věřit když nemám důkaz. On se na mě s bolestí v očích otočil a vyběhl z pokoje. Rozeběhl jsem se za ním a on běžel po schodek a spadnul. Když jsem k němu dobíhal tak se zvednul a běžel ke dveřím. Viděl jsem že kulhal. "Marcusi notak počkej!" zahulákal jsem na nej ale on otevřel dveře a vyběl ven. Pršelo a to pořádně, on se ale nezastavil a běžel dál. Já samozřejmě za ním.

"Marcusi!" volal jsem protože se mi ztratil. "Marcusi!" zase nic. Tak jsem chodil v dešti a hledal ho. Už jsem tu chodil alespoň hodinu, byl jsem promočený na kost ale já měl alespoň mikinu, on nic. Byl jen v tričku a teplácích. "Marcusi!" zařval jsem a pak jsem ho uviděl. Ležel pod stromem a nehýbal se. "Marcusi!" zařval jsem a běžel k němu. Kleknul jsem si k němu a dotknul jsem se jeho ruky, byl jako led. "Marcusi" řekl jsem a zatřásl s nim, ale on nic. Tak jsem mu změřil tep a byl pomalý.  "Bože Marcusi" řekl jsem a sundal si mikinu. 

Tak jsem ho vzal do náruče a nesl ho domu. Šli jsme asi 10 minut a byly jsme u domu. Tak jsem otevřel a šel ho položit na gauč. Tam jsem si sednul k němu a proplesknul ho. "Notak vzbuď se" řekl jsem ale nic. 

......................

Seděl jsem tam na křesle a čekal. Čekal jsem až se vzbudí. Čekám tu už hodinu. Najednou slyším zvuk. Tak se na něj kouknul a uviděl ho sedět, sedel a držel se rukama za paže. "Marcusi!" řekl jsem a šel ho obejmout ale on uhnul. Tak jsem si povzdechl a sednul si vedle něj. "Hele brácha promin, mě to ujelo" řekl jsem a kouknul na něj. On koukal před sebe  a pak vstal. Ale hned na to zase spadnul a držel se za kotník. "To bude dobrý, pujdeme do nemocnice" řekl jsem a usmál se na něj. " Ale asi až zítra, pořád prší" řekl jsem mu a on si lehnul a hlavu si položil na moje stehna. "Hele nechceš se nejdřív převlíknout?" zeptal jsem se, ale to už spal. Tak jsem se opřel  a taky zavřel oči.