Martinus
Měl jsem krásný sen, všude byly jednorožci a poníci ale počkat. Byla mi zima, trochu ale přece jen byla. Otevřel jsem oči a uviděl vedle sebe prázdné místo. Kde je Marcus? Co když ho někdo unesl? To je dost nepravděpodobné ale přece.
Tak jsem se zvedl a dal nohy na studenou podlahu, ještě jsem se kouknul kolik je. Byly 4 ráno. Proč je vzhůru v takovou dobu. Tak jsem se zvedl a šel se kouknout dolů.
Šel jsem potichu po schodech a uviděl jsem světlo. Tak jsem tam pomalu šel, byla to kuchyň. A byl tam i Marcus, seděl na židli a popíjel vodu. Když slyšel zvuk kouknul se na mě.
"Promiň jestli jsem tě vzbudil" řekl. "Ne dobrý, já se vzbudil sám. Ty jsi mě zahříval a když jsi odešel byla mi zima. Tak jsem se vzbudil. Nemůžeš spát?" zeptal jsem se. "Ne nemůžu, promiň že jsem odešel. Já no, jen jsem se šel napít" řekl a vstal.
Položil skleničku na linku a šel do pokoje, já šel za ním. "Proč nemůžeš spát? Něco se stalo?" zeptal jsem se když jsme byly v pokoji.
"Nic se nestalo, nech mě být" řekl a lehnul si. Já si taky lehnul, leželi jsme k sobě zády. Bylo ticho, takže jsem slyšel všechno. Svůj dech, Marcusův pláč. Počkat pláč?
Tak jsem se na něj otočil a chvilku na něj koukal, vážně brečel. "Brácha no tak" řekl jsem a objal ho. On se na mě hned přitiskl, až mi zalehl ruku.
Trochu jsem sykl, zabolelo to. "Co se stalo?" zeptal jsem se. "Ale nic, jen jsem si vzpomněl na rodiče" řekl a kouknul na mě. Oči uplakané a červené. "To bude v pohodě, no tak klid" řekl jsem a hladil ho po zádech. On se po chvilce uklidnil.
"Mohl by ses trochu nadzvednout? Ležíš mi na ruce" řekl jsem. "Promiň" řekl a odtah se. "Ale pojď sem, půjdeme spát ne?" řekl jsem a on přikývl. Tak jsem zase usnuli, v objetí a zase spolu.
ČTEŠ
The world is not perfect (Marcus&Martinus)
ФанфикMartinuse doma trestají, přišně. Za každou chybu co udělá, je trest. Marcus ví že se Martinus s někým bavil, neví ale kdo to je. Co se stane až to zjistí? Jak bude reagovat na to co pro něj dělá?
