The world is not perfect (Marcus&Martinus)

City

Marcus

Martinuse odvezli na sál a já čekal na chodbě, v čekárně. Tetě jsem volala  a říkala že se vrátí co nejdřív, ale že neví kdy. Tak tam sedím a přemýšlím. "Pan Gunnarsen" zeptal se doktor. "Ano?" zeptal jsem se. "Operace proběhla v pořádku, právě jsme ho převezli na pokoj" řekl mi a usmál se. "Mužů za nim?" vyhrkl jsem rychle. "No spí, ale dobře. Ale jen na chvilku" řekl mi a vedl mě k pokoji, já pak šel dovnitř a doktor odešel. Martinus ležel na posteli celý v bílém, byl bílý jako stěna a ty hadičky.

"Martinusi mužů za to já, kdybych ho ve škole tak nešikanoval" řekl jsem a ukápla mi slza. "Ale ty jsi mi slíbil že mě neopustíš, a já slibuju že neopustím tebe" řekl jsem a chytnul ho za ruku, byla studená. "Prosím" řekl jsem a sklopil hlavu, nechal jsem slzám volný průchod. Najednou jsem cítí jako by mi zmáčknul ruku, ale to se mi asi zdálo. 

..........

"Pane Gunnarsene musíte jít" řekl mi doktor a já teda nechtěně odešel. Jel jsem taxíkem domu, a šel hned do pokoje a lehnul si. Byl jsem v domě sám, úplně sám. "Ach jo" řekl jsem a pokusil se usnout , nakonec se mi to povedlo.

................  Ráno..................

Vzbudil jsem se a hned vystřelil z postele, jdu za Martinusem. Osprchoval jsem se  a převlíknul, trochu upravil a šel. Vzal jsem si klíče a mobil, samozřejmě peněženku. Vyběhl jsme z domu a zavolal jsem si taxíka. Ten přijel asi po pěti minutách.  Tak jsem nadiktoval kam jedu a jelo se, jeli jsme a mě to připadalo jako věčnost. Když jsem tam konečně dojeli, zaplatil jsem a vyběhl k nemocnici. Běžel jsem k Martinusovi a z jeho pokoje vycházel doktor. "Ááá pan Gunnarsen, dobrý den" řekl a usmál se. "Dobrý, jak je na tom?" zeptal jsem se. "No je stabilizovaný a teď jen čekáme až se probudí" řekl mi a odešel, já šel do pokoje k němu. 

"Ahoj Martinusi, jak se máš?" zeptal jsem se jako největší blb. "No jo, asi mi nic moc neřekneš" zasmál jsem se. "Hele budu sem chodit tak dlouho jak tu budeš, budu tu každý den. Nechci tě ztratit." řekl jsem a trochu se pousmál.

"No nic, hele já si támhle sednu a budu tam" řekl jsem a kouknul se na křeslo v rohu. Tak jsem se chtěl zvednout ale on mě držel. Držel mě za ruku! "Martinusi?" zeptal jsem se a on mi zmáčknul ruku ale měl pořád zavřené oči. "Martinusi , prosím tě vzbuď se" řekl jsem a rozbrečel se. "Chci videt tvoje hnědé oči, tvůj úsměv. Chci zpátky bratra" řekl jsem a zmačkl mu taky ruku a sednul si k němu.