Martinus
Kouknul jsem se na Marcuse a ukápla mi slza. On mě jen chrání a já na něj akorát křičím. Po chvilce se na mě kouknul a usmál se. "Ty jsi to nevěděl?" zeptal se Lukáš. "Ne, alespoň myslím že ne" řekl jsem potichu. Potom už byly všichni ticho.
Adam
"Tak jsem tady, co že jste tak ticho" zeptal jsem se. "Nebudu se bavit s někým kdo je takový hajzl, že nás unesl" řekl Martinus. Já se jen uchechtl a kouknul na Lukáše. "Lukáši, ohledně Lucky. Je mi líto ale nepustím ji" řekl jsem a kouknul na Lukáše. "Proč?" zeptal se. "No, ví toho příliš" řekl jsem a usmál se.
"Tak co sní budeš dělat?" zeptal se Lukáš. "No už nic, nejprve ji pohřbíme" řekl a odcházel. "Ty jeden hajzle, já ti věřil" zařval na něj Lukáš a spadl na kolena a brečel. "Neřvi, a tyhle dva hoď dolů do sklepa a zkontroluj jestli je zamknuto" řekl jsem a odcházel. "Jo a jestli to neuděláš, tak to nedopadne dobře" řekl jsem mu ještě než jsem zavřel dveře.
Martinus
Lukáš nás odvedl někam dolů do sklepa, byly tam železné dveře. Hodil nás tam a zamkl, potom odešel a já se hned kouknul na Marcuse. Seděl na zemi a koukal do blba. "Hele Marcusi, chci se ti omluvit" řekl jsem a on se na mě podíval tázavým pohledem.
"No za to jak jsem na tebe řval, a ze začátku ti nevěřil" řekl jsem a kouknul se do země. Po chvilce jsem ucítil ruce kolem ramen, Marcus mě objímal. "Brácho je mi líto že nemůžeš mluvit, už jsi takhle potichu 1 měsíc že jo" řekl jsem. On jen zakýval hlavou že ano. "Neboj, dostaneme se ven" řekl jsem a objal ho.
Omlouvám se za krátkou kapitolu, teď nemám moc nápadů ale alespoň něco.
ČTEŠ
The world is not perfect (Marcus&Martinus)
FanfictionMartinuse doma trestají, přišně. Za každou chybu co udělá, je trest. Marcus ví že se Martinus s někým bavil, neví ale kdo to je. Co se stane až to zjistí? Jak bude reagovat na to co pro něj dělá?
