The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Neštěstí

Adam

Měl jsem  dobře promyšlený plán, oni odjedou a já budu mít volnou ruku. Nebudu muset nikoho poslouchat. Vždy musím někoho poslouchat, teď uz ne.  Konečně bude mít Martinus klid, jako jsem měl já když jsem odešel na jinou školu. Tak když odjeli tak jsem šel k jejich domu.  Martinus řekl Marcusovi že se jede koukat na zápas, a byla náhoda že nějaký vůbec byl. Tak jels ním že jo. Šel jsem ke dveřím a zazvonil. Čekal jsem chvilku a pak mi otevřela nějaká paní, Martinusova mamka asi. 

"Přeješ si?" zeptala se mrzutě.  "No jsem kamarád vašeho sny" řekl jsem a ona se usmála. "Marcus má nového kamaráda, ráda tě poznávám" řekla a natáhla ke mě ruku, ale já ji nepřijal. "Ale já jsem kamarád Martinuse" řekl jsem a jí úsměv z tváře zmizel. "Aha jeho" řekla znechuceně. "Hele co proti němu mate, je to váš syn ne?" řekl jsem. "Ne není, on je jen náhoda" řekla a chtěla zavřít. "Hele madam, nebudete mu už dělat problémy" řekl jsem a usmál jsem se tím svým zákeřným úsměvem. "A co mi asi uděláš?" zeptala se se smíchem. Já vytáhl zbraň a namířil ji na ni. "Tohle" řekl jsem a mířil na ní, pomalu jsem šel  k ní a ona pomalu se strachem ustupovala. "Tohle neuděláš" řekla a byla až u zdi, dveře jsem zavřel samozřejmě.

"Myslíte" řekl jsem a vystřelil, spadla mrtvá na zem a přiběhl otec Martinuse.  "Co jsi to udělal?" zařval na mě a hnal se ke své ženě. "Ty vrahu" řekl mi a brečel. "Ne, já dělám jen to co jsem měl už dřív, ale Martinus pořád mlčel tak jsem to nechal být. Kdyby jste ho tak nebyly tak jsem vás nechal na pokoji" řekl jsem a usmál se. "Takže to je Martinusova vina, já ho zabiju až se vrátí" řekl mi a vstal. "Bohužel to už budete mrtvý" řekl jsem a zase vystřelil. Tělo padlo na zem vedle druhého. "Tak tohle by jsme měli" řekl jsem a šel pryč.

Martinus

Zrovna jsme se vraceli ze zápasu když si Marcus na něco vzpomněl. "Hele fakt to je ten Adam? Ten malý šprt?" zeptal se se smíchem.  "Není to šprt!!" Zařval jsem na něj. "Jo promin" řekl. "Je to můj nejlepší kamarád, tomu jsem tenkrát volal kdyby jsi to chtěl vědět" řekl jsem a přidal do kroku. "Od tohohle jsi chtěl pomoct?" zeptal se. "Budeš se divit, ale změnil se po tom co odešel" řekl jsem mu a už jsme byly u domu. Tak jsem vzal klíče a šel odemknout, Marcus stál za mnou. 

Otevřeli jsme dveře a to co jsme uviděli nám vzalo dech, máma a táta byla na podleze a okolo byl krev. Marcus k nim hned běžel ale já jen stál a koukal. Kdo to udělal? Že by Adam? Řekl mi včera že mi pomůže a dneska jsou už mrtví. "Martinusi nestůj tam jen tak a zavolej pomoc" zařval na mě a brečel. Tak jsem vzal mobil a zavolal záchranku. 

..........

Když přijeli tak měl Marcus ruce od krve a brečel. Rozrazily se dveře a v nich byl sanitář.  "Co se stalo?" zeptal se  a šel dovnitř. "No my přišli a našli jsme je takhle, přežijou že jo?" zeptal se se strachem Marcus. Sanitář jim změřil tep a pak se na mě kouknul. "Je mi to líto zemřeli, budu muset informovat policii" řekl a šel volat. 

"Martinusi kdo to mohl udělat?" zeptal se a rozbrečel se. "Adam" pomyslel jsem si.