The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Návštěva

Martinus

Seděl jsem na posteli a koukal před sebe. "Hele jsi vážně v pohodě?" zeptal se mě asi po desátý Marcus. " Jo jasně" řekl jsem a falešně se usmál. "Nejde ti lhát, tak co se stalo?" zeptal se a sedl si ke mě.  "No byl jsem u toho jak zabily rodiče, ale byl jsi tam i ty. Ležel jsi na zemi mrtvy" řekl jsem a začal brečet.  "No tak, byl to jen sen" řekl mi a lehnul si, pokynul mi ať si taky lehnu. " Hele nic se mi nestane, neboj" řekl a já si lehnul na jeho ruku.

"Hele jestli usneme tak tě ta ruka bude pěkně bolet" řekl jsem a kouknul se na něj. "Já to nějak přežiju" řekl mi já si teda pomalu lehl. Rád ležím u něj, cizím se u něj v bezpečí. Je to můj úžasný bratr.

"Mam tě rád Marcusi" řekl jsem mu a zavřel oči. "Já tebe taky" řekl mi a koukal do stropu.

Marcus

Martinus ležel a spal, já koukal do stropu a potichu si broukal písničku. Najednou někdo zazvonil. "Co, co se stalo?" zeptal se ospale Martinus.
"Nic jen spi" řekl jsem mu a šel otevřít, samozřejmě jsem si nejdřív protáhl ruku.  Vstal jsem a šel se kouknout kdo to je. Stál tam Adam.

Tak jsem otevřel a kouknul se na něj, on se my mě taky kouknul s tím svým úšklebkem. "Co tu chceš?" zeptal jsem se. " No chci mluvit s Tinusem" řekl a dal si ruce v bok. S bráchou? Co mu chce? "Počkej" řekl jsem mu a šel za ním. Došel jsem do pokoje, samozřejmě spal. "Tinusi vstávej" zatřásl jsem sním. "Co je?" zeptal se ospale. " No je tu Adam a chce tě" řekl jsem mu a šel zase dolů.

Martinus

Když mi Marcus řekl že je tu Adam tak jsem rychle vystřelil z postele, utíkal jsem dolu za bráchou. No spíš se belhal, ale rychle. Adam stal v chodbě. "Ahoj Tinusi" řekl a usmál se. "Co potřebuješ?" zeptám jsem se. "Notak nebuď tak mrzutý" řekl a usmál se. "Potřebuju s tebou mluvit, o samotě" řekl a já se kouknu na Marcuse. Ten si jen povzdechl a odešel. "No?" zeptal jsem se. "Co se ti stalo?" zeptal se. "Nehoda při fotbale" řekl jsem mu a on jen pokrýval hlavou.

"Hele chci aby jsi se ke mě přidal" řekl mi narovinu. Cože? Ne díky. "COŽE?" zeptal jsem se. "No já vím že být zločincem a vrahem není nic moc, ale jde to. Chci, aby jsi mě doprovázel na mé cestě smrti" řekl a usmál se.

"Zabil jsi mi rodiče, co víc chceš. Já se k tobě nepřidám" řekl jsem. "Vážně, tak přistoupím na tvrdší metodu. Jestli se ke mě nepřidáš tak to nebudou jen rodiče" řekl a zasmál se. A mě najednou vybavil ten sen. "Hele jsi super kluk, takže ti nechám týden na rozmyšlenou" řekl a odešel.

"Bože za co?" řekl jsem a sesunul se po stěně dolů na zem. "Martinusi? Je to pravda?" zeptal se Marcus. Do háje on poslouchal. "Já ti to vysvětlím" řekl jsem mu a on začal couvat. "Nesahej na mě, kvůli tobě jsou mrtví. Nenávidím tě" řekl a odběhl.

Teď jsem přišel i o bratra.

Marcus

Jak mi to mohl udělat? Můj vlastní bratr, a navíc svým rodičům. Já jsem je ztratil a teď i jeho? Počkej. "Já jsem vůl" řekl jsem a běžel dolu. Hledal jsem ho všude ale nebyl tu. Pak jsem našel lísteček.

Milý Marcusi

Je mi líto že ses to musel dozvědět takhle. Jsem hrozný bratr vím, proto bude lepší když budeš beze mě. Asi se přidám k Adamovi, když už nemám co ztratit. Už jsem ztratil tebe. Byl jsi pro mě vším, proto jsem to nikomu neřekl že mě bily. Chtěl jsem aby jsi byl šťastný a nestaral se o mě. Tak zbohem.

Martinus

"Ne to je zlý sen" řekl jsem a vyběhl z domu, koukal jsem se kolem sebe a pak ho uviděl. Seděl na lavičce a volal. Určitě Adamovi. Tak jsem se za ním rozeběhl.