The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Vyvrknutý kotník

Martinus

Už je to měsíc co se to stalo, policii to uzavřela protože neměly žádné stopy.  Nevím jak to udělal že ho nechytili ale dobře. Marcus už se z toho trochu vzpamatoval. Zrovna jsem byla v pokoji a převlíkaly se, Marcus chce jít hrát fotbal, ale já mu to vymlouvám ale nejde to. "Hele pojď" řekl mi asi už po desátý. "No jo už jdu" řekl jsem a vzal míč, a pak se šlo. Vyšli jsem na zahradu a Marcus šel do brány a já kopal. Rozeběhl jsem se  a kopnul jsem a dal jsem gól. Potom další a pak se mi to nepovedlo. "Martinusi, pak jdu já" řekl mi a čekal až vykopnu. Tak jsem se rozeběhl a kopnul jsem, ale vedle a spadnul jsem. Pěkně mě zabolel kotník , tak jsem se tam chytnul a zavřel oči. 

"Brácha!!" slyšel jsem a tak jsem pomalu otevřel oči. Marcus  ke mě běžel, když doběhl tak si ke mě kleknul. "Co ti je Tinusi?" zeptal se mě se strachem v hlase.  "Nevim asi to mam vyvrknutý" řekl jsem mu. "Ukaž" řekla já dal pryč ruce. Měl jsem to oteklý a bolelo to strašně.  "Hele můžeš stát?" zeptal se. "No já nevim" řekl jsem a pokusil se postavit, no když jsem na to stoupnul tak jsem si zase sednul na zem. "Ne nemůžu" řekl jsem mu. "Hele musíme do nemocnice, pojď já tě vezmu" řekl a sehnul se ke mě že mě vezme. "Na to ani nemysli. Jsem těžký, vážíme skoro stejně" řekl jsem mu ale jemu to bylo jedno. 

"Jednou mě to nezabije" řekl a nesl mě dovnitř a tam mě posadil na židli. "Teto!!!" zařval na dům. Ta přiběhla s tím co se děje.  "No tady Martinus si vyvrknul kotník a no nevypadá to dobře" řekl jí Marcus. Tak jsme teda hned jeli do nemocnice. Cesta trvala asi patnáct minut. Samozřejmě mě tam zase donesl Marcus.

Marcus

Donesl jsem ho do ordinace a doktor se zajímal jak se to stalo. Tak jsem mu to řekl pak jsme museli čekat na chodbě. Asi po patnácti minutách nebo dýl, se otevřeli dveře.  Stal tam doktor. "Jak je na tom?" zeptala se teta. "No má přetržené vazy a bude muset nosit sádru, tři až šest týdnů" řekl nám.

.......

Mohli jsme vzít Tinuse domu, má berle a sádru.  "Brácha asi to nebyl dobrý nápad, promiň" řekl jsem mu a kouknul se na moje velice zajímavé boty. "To není tvoje vina, nevěděl jsi že se to stane" řekl mi.  "Ale mohl jsem to tušit, můžu za to já" řekl jsem mu a rozbrečel se.  "Marcusi víš že to není pravda, byla to nehoda. Hele uklidni se, to bude v pohodě" řekl mi a já se mu opřel o rameno, po chvilce se mi zavíraly oči. "Hele lehni si mi na klín, bude to lepší" řekl mi Martinus. Tak jsem to udělal a on mě hladil ve vlasech, to může jen on. Jinak bych zabíjel.

..

Někdo se mnou cloumal, tak jsem otevřel oči a uviděl Martinuse jak se usmívá. "Už jsem tady" řekl mi a já teda s neochotou vstal a vylezl z auta. "Hele kluci já musím něco zařídit, přijedu asi večer nevadí vám to?" zeptala se. "Ne v pohodě, my si poradíme" řekl jsem a ona nastoupila a zase odjela.

Martinus

Tak když odjela tak jsem šel ke dveřím, no spíš se belhal. "Hele otevřeš?" zeptal jsem se bráchy. "Jo jasně" řekl  a šel odemknout. Já si zul botu a šel ke schodům.  "No tohle bude zajímavý" řekl jsem a šel nahoru do pokoje, a asi po pěti minutách jsem se tam doplazil. Dobelhal jsem se k posteli a lehnul si, berle jsme si hodil na zem. "Martinusi?" zeptal se mě Marcus. "Hm?" zamručel jsem. "Mužů si k tobě lehnout?" zeptal se. "Je to i tvoje postel" řekl jsem mu a pokrčil rameny. "No jako.. neřeš to" řekl a lehnul si. Já se nadzvednul na loktech a kouknul se na něj, on ležel a brečel? "Marcusi co je?" zeptal jsem se a on se na mě kouknul. "Nic" řekl mi a já si povzdechl, takhle je to vždycky, brečí když ho něco trápí. Ale nechce mi to říct.

"Pojď sem" řekl jsem a přitáhnul si ho na klín a sám se posadil. "Hele chytnou toho co to udělal neboj" řekl jsem mu a zívl si. "Ty máš vyvrknutý kotník a ještě jsi unavený a já? Já ti tu akorát přidělávám problémy kterých máš už sám dost" řekl mi a lehnul si na druhou půlku postele. Já si teda lehnul a přitáhnul si ho k sobě, on mi dal hlavu na stehno a pak už jsem usnul.