The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Propuštění

Martinus

Dneska mě pustí domu, byla tu teta a ptala se co se stalo. Tak jsme ji to povyprávěl a on řekla že se těší až mě propustí.  Marcus už nemá tak velké kruhy pod očima jako předtím  asi toho moc nenaspal když jsem byl mimo. Právě teď sedí na křesle a je na mobilu. "Marcusi?" zeptal jsem se. "Hm?" zamručel. "Pomůžeš mi?" zeptal jsem se a ukázal na dvě tašky. V jedné byl počítač a tak a v druhé oblečení. "Jo jasně, já ti je vezmu obě" řekl a vstal, popadl tašky a šel ke dveřím.

"Já bych si jednu vzal" řekl jsem se smíchem. "Jsi můj nemocný bratříček, já to vezmu" řekl a zasmál se. Tak jsem nad tím jen pokroutil hlavou a šel za ním. Vyšli jsme před nemocnici a mávala na nás teta. Tak jsme k ní šli a já ji objal. "Jsem ráda tě ti nic není, jako závažného" řekla a my si nastoupily a jelo se. Jeli jsme a já se otočil na Marcuse. Spal, asi byl hodně unavený.

Kouknul jsem se na jeho nohu a měl ji v ortéze, no to modrý. "Brácha" šťouchnul jsem do něj. "Co je?" zeptal se ospale. "Hele nebolí tě hlav, no opírání o dveře není moc příjemný" řekl jsem mu. "Nech mě být, jsem strašně unavený" řekl a zase si položil hlavu. Tak jsme no vzal a položil si ho na klín, jeho hlavu samozřejmě. "Prospi se" řekl jsem a hladil ho ve vlasech. On se jen usmál a spal dál.

.............

"Brácha jsme tady" řekl jsem mu. On jen něco zamručel a spal dál. "No tak" řekl jsem mu a on se konečně zvedl. "Ach jo, vždyť už jdu" řekl mi. Zvednul se a odešel. Šli jsme dovnitř a kdyby vás to zajímalo byla už tma. Ano, vyjeli jsme večer. Ještě nějaké testy a tak.

"Hele tak kluci, běžte spát" řekla a odešla. Tak my jsme teda šli spát. "Hele Marcusi nechceš si ještě povídat?" zeptal jsem se. On se na mě
Kouknul pohledem, "jako vážně?" a otočil se. "No tak nic, hele já vím že jsi toho moc nenaspal a tak tě nebudu otravovat" řekl jsme a šel do pokoje.

Tam jsem si sednu na postel a zapnul si mobil. "No tak chvilku" řekl určitě Marcus "Ne dobrý, jsi unavený, běž spát" řekl jsem a pokrčil rameny.

"No tak Martinusi promiň. Nechci aby jsi si myslel že tě nějak odstrkuju" řekl a sedl si ke mě. Já se mu hodil kolem krku a objímal ho. "No tak, hele pojď spát" řekl a já přikývl. Tak jsme šli spát oba dva, ale já spal u něj. Cítil jsme se v bezpečí.