Ospalost

108 16 4
                                    

Marcus

Seděli jsem tam dost dlouho, Tinus už vedle mě spal. Hlavu měl položenou na mém rameni a spal. Zítra je Štědrý den. Ano jsou vánoce! Já se těším, Tinus konečně bude vánoce trávit se mnou. A ne v pokoji.

"Brácha, hned přijdu" řekl jsem a zvedl se, jeho jsem opřel o sklo. Šel jsem pro deku, aby třeba Tinus neonemocněl. Vzal jsem ji z postele a šel zpátky. Tinus tam seděl a koukal ven. "Brácha už jdu" řekl jsem a on se na mě kouknul, potom se usmál. Já vyšplhal na parapet a sedl si vedle něj. Vzal jsem deku a přikryl nás.

On se hned usmál a deku si přitahl až k bradě. "Dobrý?" zeptal jsem se. Byl už večer tak mu byla asi zima. "Jo díky" řekl a objal mě. Lehl si mi na stehna a zavřel oči. "Můžu že jo? Nevadí ti to?" zeptal se s obavami.
"Ne dobrý" usmál jsem se a pohladil ho po vlasech.

"Jo měl by sis vzít léky" řekl jsem mu. On jen zakroutil očima. "No jo, ale už ležím tak potom" řekl. "Já ti pro ně dojdu " řekl jsem a zvedl se. Šel jsem do jeho pokoje a tam vzal léky a šel zpátky.

Když jsem přišel tak jsem ho našel jak spí. On usnul, normálně spal. Tak jsem jen pokroutil očima a vzal ho do náruče. Přenesl jsem ho do postele a snažil se ho vzbudit "Vstávej, potom můžeš zase spát" řekl jsem a on se konečně probudil.

"Co je?" zeptal se ospale. "Tady máš léky, dojdu ti pro vodu" řekl jsem mu a odešel do koupelny. Tam nepustil vodu do kelímku a šel zpátky. "Tady máš" podal jsem mu ji. On si vzal lék a zapil to, potom si lehnul a já k němu.

Usnuli jsme ve společném objetí. Jeden objímal toho druhého.

Omlouvám se za krátké kapitoly. Snad se to zlepší.

The world is not perfect (Marcus&Martinus)Kde žijí příběhy. Začni objevovat