Martinus-po týdnu
Jsem to už týden, a jediné co slyším je. Udělej tohle, pak udělej tamto. Připadá mi že žiju v pekle. Ale on mě alespoň nemlátí.
A co Marcus? Ten jen přihlíží, neudělá nic. Nepomůže mi. Jen se válí na posteli a kouká do mobilu. Přemýšlím že se přihlásim do té pěvecké soutěže. Budu vydělávat a pak si koupím byt.
"Martinusi běž umýt to nádobí" řekl strýček. Tak jsem si povzdechl a šel. Už je to jako s rodiči, udělej tamto a támhleto.
Už toho mám dost. Vzal jsem talíř a praštil s ním o zem. Rozletěl se na milion malých košíčků. Příběh Marcus a strýc. "Co se tu děje? Co jsi to udělal?" řekl a šel ke mě. "Seber to, a vlastníma rukama" řekl. Jako matka, úplně jako ona.
"Víte co? Seberte si to sám. Nebudu vám dělat poskoka, dělal jsem ho rodičům. To mi stačilo. A můžu vám s klidem říct že vás nenávidím" řekl jsem, po chvilce jsem viděl jak rudne. "Okamžitě si zabal věci a vypadni z tohohle domu, tady nebude nikdo jako jsi ty" řekl a já tak udělal. Marcus šel za mnou.
"Martinusi počkej, nemůžeš odejít" řekl. "Můžu a odejdu. S ním tu nebudu" řekl jsem a šel do pokoje.
"Ale co já?" zeptal se. "Co by, chceš být tady" řekl jsem s balil si. "Chci být s tebou" řekl mi s chytil mě za ruku. "Marcusi, ty potřebuješ domov. Já si poradím" řekl jsem a vzal kufr. Moc věcí jsem tu neměl.
Šel jsem ke dveřím a otevřel je. Obul jsem se a vzal kufr. "Marcusi, snad se někdy zase uvidíme" řek jsem a objal ho. Pak jsem ho tam nechal stát.
Omlouvám se za krátkou kapitolu. Ale snad je zajímavá.
ČTEŠ
The world is not perfect (Marcus&Martinus)
Fiksi PenggemarMartinuse doma trestají, přišně. Za každou chybu co udělá, je trest. Marcus ví že se Martinus s někým bavil, neví ale kdo to je. Co se stane až to zjistí? Jak bude reagovat na to co pro něj dělá?
