The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Strach

Martinus

Napsal jsem mu dopis a vzal si berle, pak mobil a šel volat Adamovi. Sednu jsem si na lavičku, no byla kousek od domu ale co. Stejně mě nebude hledat. Vzal jsem mobil a vytočil Adamovo číslo. "Ahoj Martinusi, to ses rozhodl tak rychle?" zeptal se mě. "No Marcus nás slyšel, nenávidí mě" řekl jsem mu. "To je mi líto a tak co? Jaká je odpověď?" zeptal se a já chtěl odpovědět, ale někdo mi vytrhnutím sebral mobil z ruky. "Nech ho bejt, ty hajzle" řekl Marcus a zavěsil.

"Marcusi? Co to děláš?" zeptal jsem se. "Hele Martinusi, to co jsem řekl. No já nechci ztratit i tebe, ano měl jsi mi to říct ale já, no nemůžu tě ztratit" řekl a ukápla mu slza. "No tak nebreč, já se omlouvám. Pojď sem" řekl jsem mu a stáhl si ho na klín.

"Hele, neopustíš mě že ne?" zeptal se po chvilce Marcus. "Neboj, pokud to nebude nutné" řekl jsem a pohyboval a ním ze strany na stranu.

Marcus

Otevřel jsem oči a rozkoukal se, byl jsem v pokoji na posteli. "Už jsi vzhůru" řek hlas který až moc dobře znám,Martinus. "Jak jsem se sem dostal?" zeptal jsem se. "No tak trochu jsem tě odnes" řekl mi. "Vždyť máš zvrtnutý kotník, bože Martinusi" řekl jsem a chytil se za hlavu. Ještě se mu něco stane. "Hele buď v klidu, nic mi není" řekl a opřel se o zeď. "Hele ty se tady zahazuješ s vrahem a zločincem, jak můžu být v klidu" řekl jsem mu.

"Marcusi zhluboka se nadechni a vydechni. No tak pojď sem, mě se nic nestane" řekl mi a já se k němu přitulil, no co jsme dvojčata. "Ted klidně spi jo, já budu tady neboj" řekl mi a já teda zavřel oči a usnul jsem.

Martinus

Koukal jsem na něj jak spí, byl roztomilý. Mě se taky začaly pomalu klížit víčka a usnul jsem. Jo a teta jela někam pryč, na pracovní cestu. Nechala nám tu peníze, asi zapomněla za nám zabily rodiče a s někým musíme být. No co, jsme spolu. Stačí.