The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Trest

Po týdnu-Marcus

Už jsme tu týden a jediné co dostáváme je voda a suchý chleba. Martinus je na tom dobře, nemá takový hlad a žízeň jako já. Právě sedím na zemi a jsem opřený o zeď, koukám do zdi naproti. Martinus sedí a kouká na mě. Dělá si o mě starosti, přece jen já byl živený líp než on.

Oni ho mlátili a já se flákal doma. Přitom jsem si ho vůbec nevšímal, přitom je to moje dvojče. "Nad čím tak přemýšlíš?" zeptal se mě Martinus. Já jen pokrčil rameny a koukal zase na zeď." Hele ukaž my krk" řekl mi a já se na něj divně kouknul.

"No tak ukaž" řekl mi. Tak jsem se otočil zády k němu a on mi sáhnu na krk. Potom si mě obrátil a objel mě. "Neboj ten čip vyndáme" řekl mi.

Po chvilce jsme uslyšel zvuk otevírání dveří. "Jídlo" řekl Lukáš a nesl nám to. Zase nám dal vodu ve sklenici a chleba, kupodivu k tomu bylo i jablko. Což je divný. Potom když nám to dal tak odešel.

Tak jsem si vzal chleba a jedl, bylo mi dost špatně. Být jen o chlebu a vodě celý týden. "Na tady máš můj" řekl mi Martinus. Já se na něj kouknul jako na blázna. "Neboj mě je fajn, ty vypadáš že za chvilku padneš " řekl a dal mi to. Já jen zakroutil hlavou že ne.

"Nedělej mi to, já vím že máš hlad. Přece jen já na to jsem zvyklí" řekl mi a usmál se. No právě, on je zvyklý. Já se tam měl jako v ráji, a on chudák byl o hladu.

"Ty jsi tam byl o hladu, já ne tak si to vem " řekl jsem mu potichu. Já promluvil. Nic se nestalo, asi můžu mluvit potichu.

Martinus

On promluvil, přece jen potichu ale promluvil. Já se na něj kouknul se slzami v očích. Potom jsem ho objal a rozbrečel se." Marcusi, ty jsi promluvil" řekl jsme a mačkal ho v objetí. On se jen uchechtl a objal mě. "Můžu mluvit, můžu ale jen potichu" řekl mi šeptem. "Adam to nezjistí, protože to ten čip nezaznamenal. Je to na něj moc potichu" řekl jsem mu.

Potom když jsem se odtah tak jsem se usmál. On taky brečel a koukal na mě.  Potom se chytil za hlavu a zavřel oči.
"Co ti je?" zeptal jsme se se strachem v hlase. On nic neříkal, po chvilce jsem slyšet zvuk otevírajících se dveří.

"Ale ale, tady někdo neposlechl" řekl Adam. "Marcusi bohužel nezabiješ svého bratra, ještě bude užitečný" řekl a usmál. "Ale trest z toho bude" řekl. "Bude to 30 ran bičem" řekl a popadl ho za ruku. Táhnul ho ven a pak bylo ticho. Doplazil jsem se ke dveřím a bouchal že všech sil. Ale nic, tak jsem se po chvilce rozbrečel.