Marcus
Viděl jsem ho odcházet. Koukal jsem na něj a tekly my slzy. On odešel, odešel kvůli tomu senilnímu strýci. Tak jsem se rozhodl udělat zásadní věc.
Obul jsem se s běžel za ním, . "Martinusi!" zakřičel jsem a on se zastavil. Otočil se a já mu vběhl do náruče. On mě objal a pak se odtáhl.
"Marcusi co to děláš?" zeptal se. "Dohlížím na své dvojče" řekl jsem. "Říkám ti, musíš mít domov. Alespoň jeden z nás ho musí mít. Jinak nás dají do dětského domova. No asi jen mě dají do dětského domova" zasmál se.
"Ne to nedovolím, budu s tebou" řekl jsem mu a vzal ho za ruku. "Kam jdeme?" zeptal se. "Pryč" řekl jsem mu. "Marcusi počkej, nemáš žádné věci. Nemůžeš odejít" řekl. "Tak počkej, já si pro ně dojdu a půjdeme spolu" řekl jsem a běžel k domu.
Vběhl jsem do domu a běžel do pokoje. Tam si rychle zabalil, zase jsem vyběhl a mířil si to dolů ke dveřím. "Kam jdeš? Za ním? Za tím nevděčníkem?" zeptal se strýc, potom se zasmál. "No jdu" řekl jsem a obul se.
"To si jen myslíš" řekl a chytil mě za ruku, ale já se mu vytrhl a běžel za Martinusem. On čekal a když mě uviděl, usmál se. Tak jsem k němu došel a šli jsme. Nevěděli jsme kam, ale šli jsme spolu.
"Martinusi, půjdeme do té soutěže?" zeptal jsem se. "No půjdeme" řekl a objel mě kolem ramen.
ČTEŠ
The world is not perfect (Marcus&Martinus)
FanfictionMartinuse doma trestají, přišně. Za každou chybu co udělá, je trest. Marcus ví že se Martinus s někým bavil, neví ale kdo to je. Co se stane až to zjistí? Jak bude reagovat na to co pro něj dělá?
