Martinuse doma trestají, přišně. Za každou chybu co udělá, je trest. Marcus ví že se Martinus s někým bavil, neví ale kdo to je. Co se stane až to zjistí? Jak bude reagovat na to co pro něj dělá?
Většinu dne jsem byl u Martinuse v pokoji. Povídali jsme si a já mu umyl tu ránu, neměl to tak hluboký jak jsem si myslel. Zrovna jsme si povídali když jsem jsem uslyšel zvonek. Tak jsem se zvednu že tam dojdu, ale zastavila mě Martinusova ruka. "Já tam zajdu" řekl a zvedl se, za chvilku byl pryč. Mě ale zajímalo kdo to je tak jsem se šel kouknout. Šel jsem potichu po schodech a dole byl slyšet hlas Martinuse a ještě jeden.
Kouknu jsem se a tam stál nějaký kluk. Tak jsem si řekl že se seznámím. Šel jsem za nima a ten kluk se na mě otočil a hodil po mě dost hnusný pohled. "Aaa Marcusi jaká to čest" řekl a uklidnil se. "Známé se?" zeptal jsem se. "Ty jsi měl asi nepamatuješ ale já tebe až moc dobře, jsem Adam, ten Adam kterého jste 4 roky šikanovaly" řekl a usmál se. A najednou se mi to vybavilo, ale teď vypadal jinak.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Co tu děláš?" zeptal jsem se hrubě. "Neboj se, za tebou nejdu. Jdu tady za Martinusem že?" řekl a usmál se na bráchu. Já se na něj ale divné kouknu. "Co je? Když mě ta tvoje parta šikanovala tak ti to bylo jedno" řekl a pozval Adama dál. "Ale já to nevěděl" řekl jsem na svoji obranu. "Jo jasně, a já jsem Adam Mišík" řekl a šel s Adamem do pokoje.
Martinus
Seděl jsem s Adamem v pokoji. " Ty jo, fakt si nelhal když jsi říkal že je to tu k nevydržení" řekl. "Hele tak jak mi pomůžeš?" zeptal jsme se. "No neboj, hele jak by ti bylo kdyby se jim něco stalo?" zeptal se mě. "No byl bych smutný i rád, konečně mě nebudou mlátit" řekl jsem po pravdě. "Dobře, hele potřebuju aby jste zítra jeli s bratrem někam pryč" řekl mi Adam. "Ale to jsou rodiče doma" řekl jsem se strachem. "No právě že jsou doma" řekl mi a usmál se.
