Domov

126 17 1
                                    

Martinus

Dneska pouští Marcuse domu. Už je tu dost dlouho, je v pořádku. Musí jen brát nějaké léky. "Tak jdeme?" zeptal jsem se Marcuse. "Jo jasně" řekl a já mu vzal tašku.

Šel jsem na chodbu a čekal na něj. Náš strýc byl venku před nemocnici, samozřejmě v autě. "Tak jdeme do toho pekla" povzdechl jsme si. "Neboj budeš tam mít mě" usmál se na mě Marcus a vzal mě kolem ramen.

Tak jsme šly před nemocnici. Ještě jsme se zastavily u doktora. Ten mu něco řekl a pak jsme už mohly odejít. Šli jsme k jedinému modernímu auto co tam bylo, ano strýc je zazobaný stařec.

Tak jsme k němu došli a otevřeli dveře. "Ahoj strejdo" řekl Marcus. "Ahoj" řekl jsme. "Je Martinusi, jaká to čest, už pro tebe mám vymyšlené úkoly" řekl a usmál se "Prosím strýčku nech ho na pokoji, on si toho už prožil dost" řekl Marcus. "Ale Marcusi, přece mi nebudeš odmlouvat" řekl a nastartoval. Jeli Jsme hodně dlouho, no do Finska to není nejblíž.

Když jsme dojeli tak jsme vzbudil Marcuse, usnul mi na ramene. "Brácha vstávat" řekl jsme mu a on se konečně probudil. "Tak kluci jsme tu, vystupovat" řekl a my tak udělali. To co jsme uviděly, na nás bylo hodně luxusní.

"Tak si běžte vybalit a pak máte volno, ale zůstanete v pokoji

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

"Tak si běžte vybalit a pak máte volno, ale zůstanete v pokoji. Mám teď práci" řekl a my odešli. Šli jsme Teda do pokoje, měli jsme tam dvě postele takže super. "Beru si tuhle" řekl Marcus a skočil na postel u okna. "Dobře, beru si tu druhou" řekl jsme a lehnul si.

"Jsi unavený?" zeptal se mě Marcus. "Ne, no trochu. Byl jsme pořád u tebe. Hlídal tě a tak" řekl jsem a povzdechl si. "Promiň" řekl mi a zavřel oči. Já je taky zavřel a za chvilku usnul.

The world is not perfect (Marcus&Martinus)Kde žijí příběhy. Začni objevovat