Martinus
Ležel na posteli a koukal do stropu, je nezvykle ticho. Vždycky něco mele nebo tak. "Co ti je?" zeptal jsem se ho, on se na mě pomalu otočil. "Co?" zeptal se. "No jsi nějak potichu" řekl jsem a on se pousmál.
"No jen mám strach z těch vyšetření, co když mi něco najdou?" zeptal se. "No pořád budeš můj straší bratr, budu s tebou až do konce" řekl jsem a kouknul se na něj, usmíval se.
"Díky, jsem rád že tě mám" řekl a v tu chvíli přišel doktor. "Pene Gunnarsene, teď proběhne několik vyšetření. Zjisti se jestli jste mimo ohrožení života" řekl doktor a pak pro něj přišli a odvedli ho pryč. Tak jsem ji jen povzdechl a sednu si do křesla, co bylo v rohu.
........... Po dvou hodinách.....
Seděl jsem tu a pomalu usínal, bylo už dost pozdě. Už mi padala hlava, ale v tom se otevřeli dveře. Přišel doktor s Marcusem. Marcus si lehnul a doktor mu něco říkal, já z půlky nevnímal. Ani jsem nepostřehl že doktor odešel. "Martinusi bez domu" řekl Marcus.
"Ne dobrý, já nejsem unavený" řekl jsem a pomalu usínal. "No to vidím, hele pojď si ke mě sednout" řekl a já se s obtížností zvedl. Doklopýtal jsem k posteli a sedl si. On se posunul a mě došlo co chce dělat.
" Ne v žádné případě, tady spíš ty" řekl jsem a postavil se. "Hele neblbni, vejdeme se sem oba dva" řekl a zatáhl mě za ruku k němu.
Tak jsem si teda lehnul a přikryl nás. "No vidíš že to jde" řekl a usmál se. "Jen se bojím abych tě v noci nestačil dolů z postele" řekl jsem mu." Neboj" řekl a objal mě. "Tohle mi chybělo" řekl jsem a usnul.
Omlouvám se ta krátkou kapitolu.
ČTEŠ
The world is not perfect (Marcus&Martinus)
Fiksi PenggemarMartinuse doma trestají, přišně. Za každou chybu co udělá, je trest. Marcus ví že se Martinus s někým bavil, neví ale kdo to je. Co se stane až to zjistí? Jak bude reagovat na to co pro něj dělá?
