The world is not perfect (Marcus&Martinus)

Vyhrožování

Martinus

Koukal jsem na ten papírek, pak jsem se podíval tam kde seděl. Povzdechl jsem si a zvedl se z postele. Šel jsem ho najít a taky že jsem ho našel. Seděl v pokoji pro hosty na parapetů, koukal se na déšť. Začalo před chvilkou pršet tak jsem napsal Lukášovi ať odjede. On mi napsal se že omlouvá, že si musel něco zařídit.

"Marcusi" řekl jsem a on se na mě ani nepodíval. "Marcusi, promiň že jsem to řekl takhle. Ale já mu prostě věřím stačí?" řekl jsem. Pak jsem si uvědomil ze to bylo hnusně řečeno. Chvilku byl ticho a pak mi zase dal papírek. "Věř si komu chceš, já ti říkal pravdu ale ty mi nevěříš. Tak si věř Lukášovi. Ale pamatuj, já ti to říkal" bylo tam napsané. Já se poté zvedl a šel dolů. Musel jsem se provětrat.

Lukáš

Napsal jsem Martinusovi že jsem musel odjet ale neodjel jsem. Počkal jsem v jedné místnosti s čekal. Martinuse jsem pak viděl zacházet že schodů a odcházet.

Tak jsem vylezl a šel nahoru. Uviděl jsem otevřené dveře a tak jsem tam šel. Marcus seděl na parapetu a koukal ven na déšť. "Ááá Marcusi, jak se máš?" zeptal jsem se. Kouknul na mě a zvednu se že asi odejde. "Ale ale, kampak? Nechceš si popovídat" zeptal jsem se.

On zakroutil hlavou. "Hele je smutné že ti bratr nevěří. Máš pravdu, jsem s Adamem. Ale ty stejně nemáš důkazy" zasmál jsem se. On jen otevřel pusu. "Hele já vim co máte za dohodu, vím proč nemluvíš. Nechceš aby se něco stalo Martinusovi. Že jo?" řekl jsem. On jen zakýval hlavou že ano..

"Na mě můžeš mluvit, já mu to vysvětlím že jsem ti to povolil" řekl jsem a koukal na něj. On jen zakroutil hlavou že ne. " No dobře, když nechceš. Ale pamatuj, mě věří" řekl jsem a odešel. Martinus tu ještě nebyl tak jsem mohl v klidu odejít.

Martinus

Byl jsem venku, před domem. Pršelo ale mě to bylo jedno. Stal jsem na dešti a koukal na nebe. Měl jsem zavřené oči a užíval si déšť.

Byl jsem tam dost dlouho a pak mi začaly byt zima. Asi jsem nastydl. No jo, když jseš venku na dešti tak co čekáš.