The heart gets no sleep

8. Kapitola - Mít odvahu

           Zima. Otočila jsem se na druhý bok a čekala, že tu najdu Lokiho, ale místo vedle mě bylo studené. Nedokázala jsem se ubránit šťastnému úsměvu, který se mi rozlil po tváři, když jsem si vzpomněla na včerejší den. Přinesl mi toho tolik, tolik věcí odhalil. Konečně jsem měla pocit, že mu začínám rozumět, že chápu, proč to všechno dělá. Bohužel ve mně čím dál tím víc rostlo i přesvědčení, že ho nemůžu nechat, aby to skutečně udělal, aby to dotáhl do konce. Lidé tady si to nezasloužili. Byla jsem z toho rozpolcená a bolelo mě srdce. Můj bůh si zažil už tolik zrady a zklamání a já jsem na jednu stranu nechtěla být ten, kdo mu zasadí další ránu. Ale nemůžu. Nemůžu ho nechat, aby za jeho touhu po pomstě zaplatilo mé město. Nesmím dopustit ten masakr. Všechny ty sny, co mě sužují. Věděla jsem o ceně, kterou mě to bude stát, ale musí to tak být. Nedovolím, aby mě moje city k němu ovládly, ne teď a tady. Ale on... Já vím. Nikdy mi neodpustí, když to udělám. Sama sobě bych to taky neodpustila. V mém přesvědčení mě usvědčovalo i to, že moje magie posledních pár dní nabírala na síle, bylo to, jako kdyby i ona chtěla, abych ho zastavila.

Zavřela jsem ještě na chvíli oči. Nechtělo se mi ještě vstávat. Z dřímoty mě vytrhlo slabé zašimrání na rameni. Na chvíli jsem si myslela, že jsou to jen vlasy, ale když se to začalo pohybovat, prudce jsem otevřela oči a dívala se na obrovského pavouka, který si to rázoval po mém rameni.

„Áá!" vykřikla jsme jako smyslů zbavená a v rekordním čase se vyhrabala z postele. Pořád jsem křičela, když jsem se snažila dostat na druhou stranu místnosti, co nejdál. Pavouk se dál nevzrušeně pohyboval po posteli, jako kdyby s ním můj křik ani nehnul. Netrvalo ani minutu, než do místnosti vtrhl Loki. V jedné ruce držel tu svou tyčku a v druhé dýku. Rychle se rozhlédl kolem dokola a když zjistil, že tu kromě mě nikdo není, nůž zmizel.

„Proč tak vyvádíš? Co se ti stalo?" ptá se trochu zaskočeně.

„Já – pavouk, chyť ho! Zabij ho nebo ho odnes, ale už s ním něco, sakra, udělej!" křičela jsem na něj z rohu místnosti. Viděla jsem, jak mu cukají koutky, když se ke mně otočil se zdviženým obočím.

„Někdo jako ty se bojí obyčejného, malého pavouka?" dobíral si mě.

„Jo! Nedělej si ze mě legraci, Loki." Zavrčím výhružně. Pořád se směji, ale přeci jen ho nakonec začne hledat.

„Tady jsi. Takovej malinkej." Šeptá k obludě ve své ruce, než ji odnese pryč.

„Jestli se vrátí..."

„Nevrátí." Řekne, když si mě přitáhne k sobě.

„Nesnáším pavouky." Zahuhlám do jeho hrudníku.

„To mi došlo. Já myslel, že se tě někdo pokouší zabít."

„Přestaň si ze mě utahovat, nebo si to odskáčeš."

„Nevyhrožuj mi, maličká. Oblékni se, za chvíli odjíždíme."

„Kam?"

„Brzy uvidíš."

Vidím velké prd. Vztekala jsem se v duchu, protože jsem musela sedět v zadní části náklaďáku, společně s Erikem. Ten ještě cestou dokončoval svůj přístroj a já se příšerně nudila. Krátila jsem si čas tím, že jsem se snažila dostat nenápadně do Lokiho mysli, ale nebylo to tak snadné, jak jsem si myslela, když byl při smyslech. Když spal zábrany, které kolem mysli teď měl, nebyly tak silné. Možná to bylo i tím, že po sexu byl prostě uvolněnější než teď. Dostala jsem od Lokiho nové oblečení, která trochu připomínalo šaty, co jsem měla v jeho iluzi a pár ostrých nožů, které jsem měla schované ve vysokých botách.

Většinu času jsem předstírala spánek, ale ve skutečnosti jsem se snažila přijít na to, jak mu zabránit, aby ten přístroj vůbec spustil. Druhou mou činností byla snaha navázat spojení s někým ze Shieldu, abych je mohla nasměrovat k sobě, aby mohli zasáhnout, kdybych selhala v prvním kroku, ale nedařilo se mi to. Buď na to moje moc nestačila nebo jsem od nich byla příliš daleko. Musela jsem se spolehnout na to, že se jim podaří přijít na to, co chce Loki použít jako zdroj a pokusit se tam dostat před námi. Příliš jsem si nevěřila, že bych dokázala svou magii skutečně použít proti Lokimu a určitě jsem věděla, že si sama neporadím s jeho armádou. Jak čas ubíhal, začala jsem pochybovat i o mém vlastním plánu. Nejen proto, že jsem měla strach, že si ho Loki v mé hlavě už dávno přečetl, ale i proto, že i s mým odhodláním, má velmi mizivou šanci na úspěch. Bojovala jsem s mým vlastním strachem z toho, že Shield a potažmo Avengers nebudou pozitivně reagovat na to, až uvidí, čeho jsem schopná.

Lekla jsem se, když mnou Loki opatrně zatřásl. Beze slova se ke mně sklonil, aby mě políbil na čelo, než jsem ztratila vědomí.