The heart gets no sleep

79. Kapitola - Pokušení

Zasněžené Vánoce byly jako z pohádky. Všem se nám těžko vracelo zpět do šedivého, studeného města, ale nikdo z nás už nedokázal dál oddalovat své povinnosti a závazky. Teď, vzhledem k situaci, která nastala, se moje rozhodnutí o tom, aby Mailee uměla používat svou moc, zdálo jako to nejlepší. Loki byl zpátky, a i když jsem si v hloubi duše přála, aby se tak stalo, teď jsem svého přání trochu litovala, protože se znovu objevil můj strach. Nevěřila jsem tomu, že by dokázal naší holčičce skutečně ublížit, ale člověk nikdy neví, pokud se jedné o vrtošivého boha.

„Vyzvedneš si mě potom, mamí?" ptala se Mailee, když jsem jí doprovázela do umělecké školy.

„Určitě, budu tu na tebe čekat. Víš, že pracuji vždy v kavárně přes ulici." Odpovím a dám jí pusu do vlasů. Kývne na souhlas a rozběhne se dovnitř, aby mohla za svými kamarády. Je to první hodina po vánočních prázdninách. Většinu času stejně stráví povídáním a ukazováním dárků, které dostali. S odchodem jsem otálela, bez ohledu na to, kolikrát tu předtím byla, jsem se potřebovala ujistit, že je tu v bezpečí. Když jsem ukojila svou paranoiu, šla jsem si sednout do kavárny naproti. Zasekla jsem se s výpočty k našemu projektu a ani s pomocí Friday jsem s nimi nedokázala pohnout, jak jsem si představovala.

„Mohu si přisednout?" promluvil na mě a já se ani neobtěžovala zvednout pohled od počítače, když jsem přikývla. Až neodbytný pocit, toho, že na mě ten dotyčný pořád kouká, mě k tomu přiměl. Zvedla jsem si brýle z očí do vlasů a šokovaně s sebou trhla, když jsem si uvědomila, že naproti mně sedí Tom. V tu chvíli mi bylo jedno, že jsem si kafe vylila přímo do počítače. Co v tom kafi bylo? To není možné... A pak jsem si to uvědomila, bylo to možné jen v jednom případě.

„Tohle není vtipné." Zavrčím šeptem.

„To, že ses mi hrabal v hlavě, chci nechat být. Nech mě na pokoji, Loki, neřekla jsem to předtím dost jasně?!"

„Měla ses vidět, maličká, tvářila ses jako kdybys viděla ducha." Smál se, čímž mě naštval ještě víc.

„Jsi fakt kus vola." Odseknu a rychle se sbírám, abych mohla odejít.

„Maličká, počkej, nechtěl jsem..." volá za mnou, když vyběhnu na ulici.

„Jo jasně, to ti nikdo nežere. Věděl jsi, co přesně děláš!"

„Nenapadlo mě, nevěděl jsem..."

„Co?! Nebyl jsi u toho, když mě nechala se do něj zamilovat?! Nevěděl si, že to pro mě bude jako dýka do srdce, když se tu objevíš v jeho podobě?!" otočila jsem se od něj, abych zatlačila slzy zpátky, nebo abych je stihla utřít do rukávu kabátu. Bylo to jen kouzlo, ale i tak jsem si přála, aby tohle všechno, tenhle život s magií byla jen iluze a Tom a svět bez kouzel byla realita, aby Mailee byla jeho dcera.

„Maličká, počkej, prosím." Vykřikne zoufale a chytí mě za ruku.

„Proč?"

„Napadlo mě, že to tak bude snazší, abychom spolu mluvili. Jeho tvář nikdo nezná."

„Ale já ji znám, Loki, a věř mi, že si občas přeju, aby byl on skutečný a ty jen iluze."

„Maličká, promiň, nenapadlo mě, přehnal jsem to." Zašeptá nakonec odevzdaně a já na něj zůstanu šokovaně koukat.

„Teď, když jsme si to nedorozumění vysvětlili, můžeme se vrátit dovnitř a promluvit si, prosím? Bez dalších divadel?"

„Můžem mluvit tady." Odseknu vzdorovitě.

„Dobře, jen nechci, aby ti byla zima."

„Víš, že mi nikdy není zima. Co po mě chceš, Loki?"