The heart gets no sleep

Alternativa k vězeňskému světu 10

„Co si o sobě, sakra, myslí?!" vztekala jsem se nahlas, když jsem se dostala na ulici. Mávla jsem na taxík, když jsem si zapínala bundu. Potřebovala jsem se rychle dostat pryč. Co jsem si myslela, že se asi stane, když s ním půjdu? Hloupá. Jsem tak hloupá! Jako kdyby náš rozhovor mohl něco změnit. Jako by to mohlo změnit fakt, že s sebou pohrdám, že jsem ho nezastavila. Jenže já to taky chtěla. Tahle moje nerozhodnost mě přiváděla na pokraj šílenství. Musela jsem utéct, protože tahle výměna názorů by stejně vedla jen k jedné věci, která by to všechno ještě zhoršila. Budu muset najít nějaký způsob, jak dokončit jeho kurz a nepřijít o studium na škole, za sex s učitelem.

„Amoro!" křičela na mě Elen, jen co jsem vystoupila před hotelem. Co tu chce?

„Ahoj." Odpověděla jsem a chtěla zmizet v hotelu, ale zastavila mě.

„Konečně. Čekám tady na tebe celou věčnost."

„A proč? Co potřebuješ?"

„Chci pomoc. Mám problém s Hiddlestonovým seminářem. A ty jsi jeho nejlepší studentkou. Mohla bys mě doučovat?"

„Promiň, Elen, ale já na to nemám čas. Už takhle toho mám nad hlavu. Najdi si někoho jiného."

„Zaplatím ti. Hodně ti zaplatím. Potřebuji vědět, jak to, že víš vždycky tu správnou odpověď?"

„Dávám na jeho hodinách pozor a na každou se připravuji, poctivě. Taky bys to měla zkusit, místo těsného oblečení."

„Cože? Já tě prosím jen o pomoc. Nemusíš mě urážet."

„Není to urážka, jen jsem řekla, co je očividné. Vážně ne. Nemám na to čas, Elen. Teď když mě omluvíš."

Ten nepříjemný pocit z toho, že se tady objevila mě neopouštěl celou cestu nahoru. Nikdy se tu nikdo z mých spolužáků neobjevil a ona se tu zjeví hned potom, co se pohádám s Hiddlestonem? Až teď jsem si uvědomovala lehkovážnost svého chování. Kdyby nás venku kdokoliv viděl, mohl by z toho být skutečný problém. Už nikdy se s ním nesmím potkat sama.

Všichni tři pořád seděli na mém gauči, akorát s tím rozdílem, že už byli převlečení a na hlavách měli mokré ručníky.

„Ježiš, vy vypadáte." Smála jsem se.

„Moc nahlas, Am, moc nahlas." Bručel Eris.

„To tady celou dobu sedíte a litujete se?"

„A zvracíme." Zaúpěl Jack.

„Doufám, že do záchodu."

„Neboj."

„Mon, můžu s tebou chvíli mluvit?"

„Jo jasně. Co se děje?"

Neodpověděla jsem, jen jsem pokynula hlavou, aby následovala na terasu. Došla jsem až k zábradlí a podívala se dolů na město.

„Nechceš skočit, že ne?"

„Ne." Smála jsem se. I když by to k tomu teď vybízelo.

„Co se s tebou děje, Am? Jsi posledních pár dní, tak nějak mimo sebe."

„Proto chci s tebou mluvit. Ale potřebuji, aby sis to nechala pro sebe, Mon."

„Ty víš, že nechám. Začínám mít strach. Co se děje?"

„Když jsem omdlela na Hiddlestonově hodině..."

„Pořád nechápu, jak jsi to dokázala, tak přesvědčivě. Co s tím? Odnesl tě na ošetřovnu, ne?"