The heart gets no sleep

96. Kapitola - Pod ledem

Chtěl jsem se za Amorou vrátit do pokoje, ale místo toho jsem stál na chodbě a sledoval, jak se s někým baví. Původně jsem si myslel, že je to Steve, ale pak ke mně dolehlo Lokiho jméno. Snažil jsem se Pepper přesvědčit o tom, že to ve skutečnosti není tak zlé, jak to vypadá, čemuž příliš nevěřila. Bylo to pochopitelné vzhledem k tomu, jak teď Amora vypadala.

„Spí?"

„Nejsem si jistý, Steve, ale mám strach, že začíná mít halucinace."

„Proč si to myslíš?"

„Mluví s Lokim, teda aspoň si to myslím. To, co je sem slyšet nedává moc smysl, kromě jeho jména."

„Není to jen ta iluze, o které mluvila předtím?"

„Nevím, nejsem si jistý. Předtím, když se Loki objevoval jako její iluze, bylo cítit takové zvláštní chvění. Někdy jsem ho viděl, jak leží vedle ní v posteli. Ale tohle je jiné. Necítím nic."

„Skutečně si myslíš, že je to natolik silná otrava, aby jí vyvolala halucinace?"

„Nejspíš ano. Pokud ji to skutečně zabíjí. Sám bys měl vědět, že některé jedy, před poslední fází způsobují právě halucinace. Kéž by bylo možné na tu její získat protijed snadněji."

„Nemohli bychom jí nějak pomoci. Myslím, lékařky. Abychom to nějak zpomalili. Umožňuje něco naše doba, technika?"

„Nějakou dobu už nad tím přemýšlím. Chci ti něco ukázat. Podívej, když omdlela. Bruce ji udělal testy, včetně rentgenu a magnetické rezonance."

„Co je to?" ptal se šokovaně stejně jako já, když jsem poprvé viděl černý stín uprostřed jejího hrudníku.

„To se mě neptej. Za tím by mělo být její srdce. Ukazuje to, že otrava prostupuje celým jejím tělem, včetně kostí a srdce je její zdroj. Možná to Am připisuje magii, možná za to může částečně, ale podle mě je zdrojem otravy její zlomené srdce nebo aspoň spouštěčem. Zkoušel jsem snad všechno, co mě napadlo, ale každý můj experiment končil její smrtí. Nikdy v životě jsem nebyl tak zoufalý. Skutečně nevím, co mám dělat. V tuhle chvíli to nedokážu zastavit ani zpomalit a mám strach, že než dám rukavici dohromady bude příliš pozdě na jakoukoliv záchranu, dokonce i od Lokiho."

„Nezkoušel si přemýšlet nad něčím jednodušším. Co kdybychom jí zkusily zmrazit? Pokud bys zpomalil srdce, mohlo by to zpomalit otravu, ne?"

„Věř, že přemýšlel. Jenže to nedokážu udělat, Steve. Je celkem pravděpodobné, že ji potom už nedokážeme probudit. Že i v kryogenním stavu, bude otrava postupovat a její ohnivá magie..."

„A konzultoval si to s Brucem? Třeba byste na něco přišli. Musí existovat možnost, jak nám vyrobit ještě trochu času."

„Kryogenní spánek by byla možnost, pokud bych ji nepotřeboval. Abych dal tu prokletou rukavici dohromady, potřebuji, aby byla Am při smyslech, aby mě kontrolovala."

„Je to skutečně nutné, Tony? Ironmana si taky dokázal udělat bez Am. A to je jen zlomek toho, co vím, že dokážeš."

„V tom máš pravdu. Zapomínáš, ale na to, že už nejsem ve věku, ve kterém jsem byl, když jsem oblek vytvořil v jeskyni. Za ty roky, co Am pracovala v mé firmě a potom přímo se mnou, jsem pochopil, že je mnohem lepší, když se na ty důležité věci koukají dva lidé. Nemusíme si nic nalhávat. Kromě Thora je moje dcera jediná, kdo přišel do styku se všemi kameny a kdo o nich má aspoň nějaké znalosti."

„Chápu tvé argumenty a rozumím ti, Tony. Ale měl by ses připravit na to, že to skutečně budeš muset udělat sám. Vidíš, že se její stav zhoršuje. Nejspíš už se nezmění, do chvíle, než Lokiho přivedeme zpět."