The heart gets no sleep

Alternativa k vězeňskému světu 1

Jak jsem slíbila, alternativní část k příběhu, kdy se Amora ocitne ve světě bez kouzel a Tomem jako hercem. Psala jsem obě tyto části najednou, protože jsem se nemohla rozhodnout. A přijde mi škoda, sem tenhle druhý příběh nedat, jako něco navíc. Snad se Vám bude líbit. :)

Sprintovala jsem kampusem. Jednou rukou jsem si přidržovala batoh, který jsem měla přes rameno. Bylo jasné, že dnes opět přijdu pozdě. Zatím, co jsem nemohla popadnout dech, modlila jsem se, aby náš vždy dochvilný profesor, přišel pro jednou pozdě. Prudce jsem se zastavila před dveřmi přednáškového sálu a potichu otevřela dveře. V místnosti bylo ticho, že by snad bylo možné slyšet i spadnout špendlík. Profesor něco psal na tabuli. A všichni ostatní byli zabrání do toho, aby si psali poznámky. Ano, psali. Pěkně po staru. Nesměli jsme na tuhle přednášku používat žádnou moderní techniku. Podle profesora byl potom jen náš problém, když nám uteklo něco důležitého. Skoro jsem nedýchala, když jsem se po kraji sálu, snažila dostat na své místo. Bývalo by se mi to podařilo, kdyby dveře hlasitě nebouchly. Všichni se jako na povel otočili za tím hlukem, včetně profesora. Vrhl po mě naštvaný pohled. V jednu chvíli jeho modro-šedivé oči, vypadaly skutečně jako bouřka.

„Slečno van der Mayers, to už je počtvrté tento týden, co jste přišla pozdě. Doufám, že rozumíte slovu neprodleně, abyste se do mé kanceláře dostavila, hned po skončení mé přednášky." Vyštěkne na mě, než se vrátí k tomu, co psal předtím. Je jen málo lidí, kteří se na mě soucitně podívají, než se zase skloní nad své papíry. Rozklepaně se posadím na poslední volné místo.

„Ahoj." Špitne ke mně Mona, která mi zároveň přisouvá tužku a papír, abych se nemusela hrabat v batohu.

„Ahoj. O co jsem přišla?"

„O takovou klasiku. Pět lidí si už vysloužilo práci na víc, protože mu špatně odpověděli na otázky z minulé látky."

„Ouč." Zašeptám a chci si začít opisovat, to, co je na tabuli, když to profesor jedním pohybem ruky smaže a otočí se zpět k nám.

„Když už jste tady, slečno van der Mayers, můžete jim říct, co je hlavním motivem díla Na větrné hůrce? A proč bylo považováno nejdříve za dílo Charlotte Brontëové?"

Zhluboka jsem se nadechla, než jsem mu odpověděla.

„Jedním z nejdůležitějších prvků v příběhu je krajina, kde se odehrává. Jedná se o yorkshirská vřesoviště, která jsou na román vykreslena přímo básnicky. Díky tomu dostává příběh romantický nádech. Divokost vřesovišť se odráží v Heathcliffově divoké povaze. Je možné říci, že se ta divokost odráží ve všech postavách, ale v Heathcliffovi nejvíc. Dalším motivem je určitě láska, hlavně mezi Kateřinou a Heathcliffem. Poté touha po pomstě, žárlivost a nenávist." Nádech. „A co se týká vaší druhé otázky, pane profesore. Myslím si, že to bylo proto, že v době vydání nesklidilo výrazný úspěch, a proto bylo považováno za rané a nezralé dílo Charlotty Brontëové. Je možné, že to bylo i proto, že ho Emily vydala pod dosud neznámým pseudonymem, a to Elis Bell."

Celá třída se jako jeden člověk otočí k němu a nikdo snad ani nedutá. Cítím, jak začínám rudnou, když nic neříká.

„Nerozumím jedné věci. Proč si nikdo z vás nepíše, co právě, slečna van der Mayers řekla, když je to naprosto správně a je proto zbytečné, abych to opakoval." Řekne a já si hlasitě oddechnu.

„To bylo dobré." Kývá hlavou Mona uznale.

„Náhoda. Víš, že je to má oblíbená knížka."