The heart gets no sleep

31. Kapitola - Královská svatba (18+)

„Dobré ráno, Amoro." Třásla mnou s úsměvem Frigga. Ospale jsem na ni mžourala. Trvalo mi notnou chvíli, než mi došlo, proč jsem je tady a proč tu není Loki. Dneska je ten den. Nedokázala jsem jí na její přání nic odpovědět, protože jsem to jen tak tak stihla do koupelny, abych se nepozvracela přímo před královnou. Nesnáším nervozitu.

„Jsi v pořádku?" ptala se starostlivě, když jsem se vrátila do pokoje.

„Ano. Vždycky zvracím, když jsem hodně nervózní."

„Nemusíš být nervózní. Zvládli jste celou tu cestu až sem, teď už to bude jen hezké."

„V to doufám. Já, cítím se příšerně. Hrozně se těším, ale zároveň o tom všem hrozně pochybuji, jestli dělám správně."

„Potom děláš správnou věc. Tyhle pocity jsou normální, Amoro."

„Vážně?" ptám se pochybovačně.

„Ano. Bylo by divné a špatné, kdybys nebyla nervózní."

„Dobře." Souhlasila jsem, i když jsem si nebyla úplně jistá, zda jí to věřím. Celou tu dobu, co mě Arla s několika dalšími dívkami, připravovaly jsem se nervózně ošívala. Bylo to zvláštní a když potom Arla na pokyn královny přinesla moje šaty, cítila jsem, jak mi srdce buší jako splašené. Moje svatební šaty. Pomyslela jsem se. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nevěřila jsem, že je někdy budu oblékat. A už vůbec ne v takové situaci. Dokud jsem nepotkala Lokiho, netoužila jsem po nějakém závazku nebo poutu k jedné osobě. Oblékání bylo komplikované, nejen proto, že šaty byly komplikované samy o sobě, ale že byly těsnější, než jsem si pamatovala ze zkoušek. Vždycky jsem se snažila vyhýbat tomu, abych na sebe oblékala bílé šaty. Nechala jsem je olemovat Lokiho zlatou, aby se hodily k němu a díky tomu byly perfektní. Moje vlasy v kontrastu k nim zářily jako pochodeň. Snad se mu budu líbit. Pomyslela jsem si. Na chvíli mě zatížil strach z toho, že mi večer, až bude po všem, z těch šatů bude muset někdo pomoci, a že naše svatební noc se rozhodně neobejde bez sexu. Znovu se mi zhoupl žaludek. Snažila jsem se soustředit na to, jak mi Frigga připevňuje do vlasů dlouhý závoj. Dárek od ní, který mi k dnešnímu dni dala.

„Moc ti to sluší, Am."

„Děkuji." Zašeptala jsem. S tím, jak jsem stála před zrcadlem sama, jsem si začala uvědomovat, jak moc mi chybí otec a Pepper. Věděla jsem, že ani jeden z nich by tenhle můj krok neschvalovali a nejspíš by se snažili mě přesvědčit k tomu, abych si to rozmyslela. Ale ve skrytu duše jsem toužila potom, aby mě můj otec odvedl k oltáři. Následovala jsem Friggu z pokoje, kde čekal Thor.

„Co ty tu?" ptala jsem překvapeně.

„Přece sis nemyslela, že si tohle nechám ujít." Zasměje se a nabídne mi rámě.

„Ne, jsem ráda, že jsi tady."

„Já taky. Rád vidím důkaz toho, že Loki není tak ztracený. Jsi připravená?"

„Ne, nejsem, ale jsou věci, na které nebudu nikdy. Pořád je to Loki."

„S tím souhlasím, ale znamenáš pro něj tolik."

„Budu si to říkat pokaždé, když budu mít chuť ho zabít nebo když se o to bude snažit on." Zasměju se.

Zhluboka jsem se nadechla, než jsme s Thorem prošli na terasu a já slyšela slabé, melodické tóny, které jsem tak často slýchávala, když měl Loki výjimečně dobrou náladu. Měla jsem pocit, že moje nohy najednou vážily snad tunu a nemít Thora, který mě držel, nemohla bych udělat ani krok. Bylo tu jen pár lidí, ale i tak jsem cítila tíhu jejich pohledů a myšlenek. Každý můj krok provázel šum. Slyšela jsem, co si o mě povídala. Dokonce i teď, v tuhle chvíli. Nedokázala jsem to ze své hlavy dostat. Všechno to, co jsem cítila předtím, jsem zapomněla, když jsem konečně sebrala odvahu zvednout pohled a našla jeho zelené oči. Byl už jen takový kousek ode mě. Vedle Ódina a Friggy, vedle svých rodičů. Jsi nádherná. Usmála jsem se, když jsem ucítila to známé spojení v hlavě. Upíral svůj pohled přímo na mě. Teď už neexistovalo nic a nikdo, jen Loki. Můj princ, který ke mně natahoval třesoucí ruku, aby si mě mohl vzít od Thora. Fascinovalo mě, jak se po vzájemné domluvě, v našem obřadu mísí zvyky ze Země a Asgardu. Odříkali jsme své sliby, Loki v angličtině a já v jeho rodném jazyku, asgardštině, což pro mě bylo mnohem složitější než pro něj, ale připomínalo mi to naše dlouhé debaty. Celou dobu se Loki dotýkal mé mysli. Moje maličká, co je mé, je tvé. Moje potěšení, moje bolest, tělo i láska je tvé. Můžeš mít vše, po čem toužíš, ale poddej se mi. Nebojuj se mnou a já ti dám vše, a slibuji ti, že tě už nikdy nenechám samotnou.