The heart gets no sleep

72. Kapitola - Všechny karty

Přišlo mi neskutečné, že jsem mohla sledovat mraky, oblohu. Potom, jak blízko jsme byli k tomu, aby lidstvo vyhynulo. Svítalo. A slunce se prodíralo skrz mraky. Otřásla jsem se a přitáhla si bundu těsněji k tělu. Byla mi zima. Dostala jsem se příliš blízko, dnu mé síly a oheň mě zevnitř nehřál, tak jako před pár dny. Vyhráli jsme, ale já se nedokázala zbavit pocitu, že se blíží něco horšího než jen zima. Otočila jsem se za zvukem kroků a viděla Vikinga, který šel za mnou.

„Odcházíš?"

„Ano. Ta čarodějka mi ukázala něco, co mě znepokojuje. Musím zjistit pravdu."

„Víš, že si s tvou myslí jen hrála."

„Možná. Ale co když ne? Jedná se o můj domov."

„Já to chápu, skutečně."

„Nechcete jít se mnou? Maileen by se Asgard určitě líbil."

„Ne. Nikdy už se tam nevrátím."

„Nechceš zjistit, proč ti to skutečně otec udělal? Mohli byste si to vyjasnit. A jsem si jistý, že by rád viděl svou vnučku."

„Nemyslím si. Nechci s ním nic probírat. Nikdy neměl Lokiho rád a mě taky ne. Proč by měla moje dcera změnit jeho ledové srdce?"

„Nikdy nevíš, co lidé potřebují, aby přehodnotili své činy, Am. Já jsem otce takového nikdy nepoznal. Vždy byl ke mně vřelý a milý."

„To je možné. Nakonec jsi jeho syn. Ale stejně je odpověď ne. Zůstanu tady."

„Je to tvoje volba. Jen nezapomínej na to, Am, že jak Maileen poroste, poroste i její síla. Buď připravená na to, že bude přitahovat nechtěné pohledy."

„Jsem na to připravená. Ochráním ji."

„Pokud bys potřebovala mou pomoc."

„Vím, jak tě zavolat."

„Opatruj se, Am."

„Ty taky, Thore."

Kývne na mě hlavou, než ho pohltí duhový most a zanechá za ním jen kouřící kolečko plné asgardských znaků. Chodila jsem po nové základně, dokud jsem neměla zmrzlé ruce, tak, že jsem skoro necítila prsty. Slunce zmizelo za černé mraky a vypadalo to, že začne každou chvíli sněžit.

Vrátila jsem se do budovy. Zastavila jsem se až před dveřmi do naší nové laboratoře/pracovny. Maileen seděla na stole a ukazovala na něco, co Friday promítala na stůl před ní. Taťka jí něco odpověděl a já i přes dveře slyšela, jak se zasmála. Nemohla jsem se neusmívat, když jsem viděla jeho pyšný pohled, kterým se na ni díval. Bylo úžasné, jak k němu přilnula, jak si ji zamiloval, když jen pár hodin před jejím narozením, na chvíli podlehl strachu, z toho, že je Loki její otec. Bála jsem se, že ten fakt nebude umět přejít, ale překvapil mě. Znovu. Ovládala jsem se, abych znovu nebrečela, protože jsem si na chvíli představila sebe na jejím místě. Litovala jsem toho, že mu mamka nedovolila, aby byl si mnou. Ale i za těch pár let, se ukázal jako skvělý otec a dědeček.

„Je jako ty. Omotala si všechny kolem prstu."

„Není jako já. Já si získala jen tebe a Natashu."

„A to bylo hodně. Natasha nikdy neměla k nikomu tak blízko, kromě Clinta."

„Nechci se bavit o Natashe."

„Promiň."

„Co máš teď v plánu, Steve?"

„Fury chce, abychom trénovali nové Avengers. Napadlo mě, že by byla dobrá i výuka magie. Jsem si jistý, že Wanda by pomoc někoho zkušenějšího ocenila."