The heart gets no sleep

89. Kapitola - Otec a dcera

„Chcípni ty děvko!" křičel další mafiánský boss, zmítající se v poutech, které mu Barton nasadil. Nebylo jednoduché se k němu dostat. Od té doby, co jsme začali se i oni začali lépe chránit. K jejich smůle mě nedokázalo zastavit nic. Proč by taky mělo? Ve chvíli, kdy Thanos luskl zmizela polovina obyvatel Země, stejně jako lidé, kteří by možná byli schopní mě zastavit. Díky Bartonovi jsem si uvědomila, jak nespravedlivé to jeho lusknutí bylo. Na světě zůstalo mnohem více těch špatných, kteří si víc, než kdokoliv jiný zasloužili zemřít. Barton mi pomohl směřovat mou bolest a vztek na tyhle lidi, abych se nezbláznila.

„Zabiju tě!" křičel, když jsem zvedla ruku. Během pár vteřin se v ní objevil malý plamínek.

„Hm. A jak bys to chtěl udělat?" odpověděla jsem se smíchem a podívala se zpět na ohnivou kouli v mé ruce. Boss bezmocně zatahal za pouta, když jsem se napřáhla.

„Shoř v pekle."

„Až po tobě." Řekla jsem s úšklebkem a vší silou hodila oheň do provizorní hranice. Chvíli jsem do ohně koukala, než mi přišel jeho křik nesnesitelný. Došla jsem k Bartonovi, který stál mezi dveřmi do domu.

„Tenhle je tady poslední."

„Hm. Nebylo jich tolik, kolik jsem čekala. Máme další cíl?"

„Našel jsem několik dalších v Tokiu."

„Dobře. Uklidíme po sobě a vydáme se do Tokia."

Kývl na souhlas a nechal mě, abych zničila všechny stopy v domě. Všechno, co mohlo po tom odporném člověku a jeho byznysu zůstat. Zapálila jsem všechno, co šlo a vrátila jsem se na ulici. Zahlédla jsem Bartona, který stál vprostřed ulice. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že s někým mluví. Popošla jsem tak, abych viděla, kdo to je, i když mi to mělo být jasné. Natasha.

„Chci mluvit s Amorou."

„A co jí chceš? Myslím, že ti není zrovna nakloněna."

„Potřebují s ní mluvit. Kde je?"

„Možná tady, možná někde jinde. Na to nezáleží. Řekni, co chceš a já jí to předám."

„Chtěla bych mluvit s ní."

„To bys chtěla nemožné."

„Dobře. Řekni jí, že je Stark zpátky a chce ji vidět."

„Vždyť zmizel po těch útocích. Jak to, že je zpátky?"

„Zmizel. Dostal se na loď, která odnesla Strange k Thanosovi na jeho planetu. Stark se s Thanosem utkal předtím, než přišel sem. Prohrál, ale Thanos ho nechal být, napospas jeho osudu. Povedlo se mu dostat se zpět na Zemi, ale není na tom moc dobře. Přeje si vidět svou dceru."

„Oceňuji, že jsi sem vážila tak dlouhou cestu, ale bylo to zbytečné. To, kým teď je, nemá s jejím předchozím já nic společného. Už to není Amora Stark, není to jeho dcera."

„Mohl bys to nechat posoudit ji, Clinte. Am! No tak, vím, že ti na otci pořád záleží. Opravdu chceš zničit váš vztah? Pouto, co jste si mezi sebou jako otec s dcerou vytvořili?"

Volala za Bartona někam do tmy. Zvláštní, že neví, že stojím za ní. Nedokázala jsem se pohnout nebo něco říct. I přes temnotu jsem si uvědomovala spoustu chvil, tisíce momentů, ve kterých jsem byla šťastná, že jsem ho konečně našla, že mám konečně svého otce. Ne, bude to jen další bolest. Pořád se bude zlobit. Je to můj otec. Moje jediná rodina. Stálo mě hodně sil, abych se přiměla rozejít až k nim, abych otřásla temnotou, která mě svírala, která nesouhlasila s mým rozhodnutím.