The heart gets no sleep

83. Kapitola - Přítel a Voják

„To snad nemyslíš vážně?!" vykřikne taťka šokovaně.

„Tos neřekla, že ne?! Netvrdíš mi tu, že s tím bastardem, čekáš další dítě?! Pro boha, Amoro, přišla jsi o rozum? To ses z minulosti nepoučila?!" křičel rozčileně.

„Tati, posl..."

„Myslel jsem, že jsi dospělá, zodpovědná a ty s ním hned vlezeš do postele! Zbláznila ses?!"

„Tak to nebylo! Nebylo to hned. Prosím, vyslechni mě." zavzlykala jsem a pokusila se ho chytit za ruku.

„Nevím, co víc bys mi k tomu chtěla říct! To podstatné už jsi řekla! Proč jsi to dovolila?!"

„Já..."

„Je mi to jedno. Nic neříkej."

„Tony, uklidni se a vyslechni ji, pro boha." Napomene ho Pepper přísně.

„Poslouchám!" vyštěkne nakonec a zastaví se.

„Já to neplánovala. A chápu, že jsem nebyla dost opatrná. Ale věř, že Loki mě už v tomhle směru vytrestal víc než dost. Vím, že jsem si měla dát větší pozor, ale stalo se, a už to nemůžu vzít zpátky a ani nechci. Doufala jsem, že to bude jiné, teď, když tu skutečně je, když by tu pro nás mohl být. Bylo to pitomé něco takového si myslet, ale když někoho miluješ nikdy nepřestaneš doufat. Zlobíš se na mě oprávněně a věř mi, že kdyby nebylo mých dětí, sama bych se upálila. Pokud na mě chceš křičet do toho, posluž si. Nemůžeš mi ublížit víc než Loki. Vím, že mi to patří, že mi patří tyhle sračky, ve kterých díky němu zase jsem!"

Zůstala jsem před ním stát a nevěděla, co víc bych měla říct. Jeho pohled říkal, že ať řeknu cokoliv, v tuhle chvíli jeho názor stejně nezměním.

„Tati, já tě prosím. Jste moje jediná rodina. Já tě prosím." Zanaříkala jsem a natáhla po něm ruku.

„Ne." Řekne ledově a udělá několik kroků dozadu, abych na něj nedosáhla. Zastavila jsem. Bylo to jako kdyby po mě práskl bičem. Kývla jsem hlavou. Otočila jsem se k němu zády, abych mohla zvednout Maileen z gauče.

„Chápu to." Zašeptala jsem, než jsem zavřela oči, abych nás mohla přenést pryč.

„Anthony Starku! Jestli ji teď necháš odejít, nebudu s tebou mluvit!" řekne zostra Pepper.

„Ne, kvůli mně se nehádejte, Pepper. Chápu to, vážně a mrzí mě to. Mám vás ráda."

Nadechla jsem se a nechala plameny, aby nás odnesli pryč. Původně jsem zamýšlela se přenést jen do jiné místnosti v domě, ale sama jsem byla překvapená, kam mě magie přenesla.

„Očko, co tady děláš?" ozval se za mnou překvapený Kapitán.

„Já vlastně ani nevím. Promiň, půjdu..."

„Ne, neblázni." Řekl měkce, když se naklonil, aby vzal malou.

„Co se děje?"

„Proč si myslíš, že se něco děje?"

„Objevíš se tady kouzlem, uprostřed skoro noci a vypadáš strašně."

„Něco na tom bude. Pohádala jsem se s tátou."

„Proč? Neshodli jste se na vybavení domečku pro panenky." Zasmál se, než se na mě znovu podíval a zvážněl.

„Ne, neshodli jsme se na vývoji mého života."

„Chápu. Pořád není z Lokiho nadšený. Pojď, vím o jednom místě, kde budete v bezpečí."

„Proč si myslíš, že potřebujeme bezpečné místo?"