The heart gets no sleep

99. Kapitola - Skutečnost a vzpomínky

Soustřeď se. Musíš se probudit. Snadno se mi o tom přemýšlelo, ale bylo to těžké. Pořád jsem před sebou viděla obrazy ze svého života, jako v kině. Otupovaly mě a stahovaly zpět do ledového snu, dál od reality. Od mé magie. Nedokázala jsem se soustředit na to světlo magie. Potřebovala jsem probudit magii, abych se mohla zahřát, abych v té poslední bitvě mohla stát po boku svého otce, rodiny, která je pro mě vším a odvrátit tak nevyhnutelné.

„No tak uvolni se!" přikazuje mi nervózně.

„Já se snažím. Stojíš moc blízko."

„Lepší." Vydechne škádlivě. Jeho dech mě zašimrá na krku.

„Musíš se naučit ovládat za každých okolností a takhle se to nejlíp naučíš. Pak už tě nedokáže nic rozhodit."

„Ty mě rozhodíš pokaždé. Ještě nikdy jsem to takhle neměla. Je to jako na houpačce a jsem si jistá, že za to můžeš ty. Magie většinou jen dřímala."

„Protože se jí bojíš. Nechceš jí používat. A strach není dobrý pán, pro nikoho. Teď zavři oči."

„Nebojím se. Jen..."

„Nelži, maličká, poznám to. Bojíš se své magie a tím se i ona bojí tebe. Teď zavři ty oči!"

„Jak to, že toho tolik víš?"

„Pokoušíš mou trpělivost, maličká." Zašeptá. Z jeho tiché výhružky mi vstávají vzrušením chloupky na krku. Hlasitě si povzdechnu, než udělám, co říká.

„Hledej ve svém nitru. Najdi tu moc, najdi ten oheň. Představ si jí jako světlo, které je uvnitř tebe. Nech ho, ať tě naplní, ať se stane tvou součástí. Teprve tehdy, když ji přijmeš za svou, se staneš tou, kdo jí ovládá. Už nebude ona ovládat tebe."

Prudce jsem otevřela oči. Magie se mi rozlévala do každé buňky mého těla. Oheň proudil mými žilami a hromadil se v mé rozevřené dlani do malého plamínku, který nabíral na intenzitě.

„Nech ho hořet. Udržuj ho, tak abys nic nespálila." Řekne klidně. To je snadné. Pomyslím si. Ztuhnu, když ucítím, jak se rty dotkne mého krku. Zavřu znovu oči a snažím se nemyslet na jeho rty na mé kůži, na touhu, která se mi rozlévá tělem. Oheň. Musím myslet na oheň. Proti mé vůli začínám přerývavě dýchat. Oheň v mé dlani zabliká, než se rozhoří intenzivněji. Plamen dosahuje skoro až ke stropu, když si značkuje rty cestu od krku k rameni a zase zpátky. Moje tělo na něj reaguje a on si to moc dobře uvědomuje.

„Ovládej se." Řekne příkře, když se postaví přede mě, a to samé zopakuje od mé klíční kosti až k oblouku prsou. Vzdychu. V tuhle chvíli by se nedokázal soustředit nikdo. Ve chvíli, kdy mi položí ruce kolem pasu se poslední zbytky mého ovládání rozpadnou na prach. Jakákoliv kontrola je v tahu a plamen pohltí celou mou ruku, než se z ní oddělí a dopadne na koberec u mých nohou. Přestane se mě dotýkat. Podrážděně zavrčí něco v cizím jazyce, aby oheň uhasil.

„Musíš se víc soustředit."

„A jak to mám jako udělat?! Tohle bylo podlé. Ani ty by ses v takové chvíli nedokázal soustředit." Ohradím se dotčeně. Jsem zadýchaná, jako kdybych byla po běhu.

„Musíš sama nad sebou získat absolutní kontrolu. Magie je o kontrole nad vlastními emocemi a touhami." Řekne přísně. Postaví se přede mě a uchopí mě za levou ruku. Poslušně ji natáhnu před sebe. Zvedne si ji k ústům a centimetr po centimetru se přesouvá polibky od mé dlaně až ke svému podpisu. Když se jeho rty poprvé dotknou kůže na mém krku, vzdychnu a zakloním hlavu. Moje „absolutní" kontrola je pryč. Oheň z mé dlaně vypadne na koberec a začne si žít svým vlastním životem. Loki něco zašeptá v divném jazyce, než plamen zhasne.