The heart gets no sleep

32. Kapitola - Zjištění

Auč. Rukou jsem si promnula ztuhlé svaly na krku. Cítila jsem každý sval v těle, i sezení mě bolelo. Byla jsem celá rozlámaná. Těch několik dní, co uběhlo od svatby jsem skoro nebyla sama. Nedokázala jsem pochopit, kde se to v něm bere, kde se to bere ve mně.

„Loki, tohle ne..." další slova se ztratila v mém vzdychu. To, co se mnou dokázal dělat. Prohnula jsem se v zádech.

„Copak? Nebolelo to moc?" ptal se laškovně, když mě pustil.

„Počkej, mě je to vlastně jedno." Smál se dál, když mě znovu jemně kousl. Dneska už po několikáté jsem cítila, jak mi do důlku klíční kosti stéká pramínek krve. Hlasitě jsem zívla, když si Loki lehl vedle mě.

„Snad nejsi unavená, maličká."

„Představ si, že jsem. Ty jsi bůh a já obyčejný člověk. Potřebuji si odpočinout. Další kolo už nezvládnu." Zanaříkám a schovám se pod peřinu.

„Ale, co když musíš?" smál se tím ďábelským úsměvem a líbal mě na krk.

Při té vzpomínce se mi hrnula krev do tváří. Ještě, že jsme bydleli mimo palác, protože by to nejspíš slyšeli všichni. Loki byl neskutečně vynalézavý. Obzvlášť, když se díky svým schopnost dokáže namnožit. Na nohou jsem stála dost nejistě, když jsem se vratce vydala do koupelny. Posledních pár dní jsem se necítila víc ve své kůži než předtím. Ulevilo se mi, když jsem se ponořila do horké vany. Tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala, abych ulehčila svým bolavým svalům.

Rychle od svatby uběhlo několik týdnů. Ani nevím vlastně kolik, když královna poprosila Lokiho, aby jí pomohl, protože Ódin upadl do spánku bohů. Od té doby byl jako vyměněný. Snažil se své matce pomáhat, co mu síly stačily a o to víc horlivý byl i ve chvíli, kdy se vrátil za mnou. Bylo pro mě čím dál tím těžší s ním udržet krok. Všechno mě unavovalo. Bála jsem se, že se Loki zase změní, ale nestalo se tak. Nedělal nic, co by se mi nelíbilo. A když mi bylo hodně zle, staral se o mě. Někdy v noci jen beze slova vedle mě ležel a houpal mě v náručí jako dítě, dokud jsem neusnula. Vždycky, když jsem se trochu dala dohromady, vrátil se s novým elánem.

Rýpala jsem se ve snídani. Neměla jsem na nic chuť. Z vůně jídla se mi akorát dělalo špatně. Nikomu už nepřišlo divné, že jsem byla v jeho pokoji. Teď už to vlastně byl náš pokoj. Kvůli povinnostem, které na sebe Loki vzal, jsme se museli přestěhovat zpět do paláce. Loki byl můj muž a já pro spoustu lidí přestala být jeho děvkou. Svatbou jsem se stala svým způsobem členkou královské rodiny. Loki je můj muž. Opakovala jsem si pořád v duchu dokola, nedokázala jsem tomu pořád uvěřit. Frigga v paláci udržovala i můj pokoj, ale já jsem se nechtěla okrádat o společný čas, který jsme společně mohli trávit. Nechala jsem snídani netknutou a šla Lokiho hledat. Mého prince jsem našla v zahradě. Pořád mě udivovalo, jak snadno si lidé zvykli na jeho novou, mírnou a vlídnou tvář. Zastavila jsem se ve stínu pod stromy a chvíli ho pozorovala, jak se baví s několika lidmi. Není slušné špehovat lidi. Ozvalo se mi pobaveně v hlavě.

„Konečně jsi vzhůru. Odpočinula sis?" ptal se, když jsem došla až k němu.

„Moc vtipné." Odpověděla jsem kousavě. Uhnu hlavou, když se mě pokusí políbit, a dá mi tak pusu na tvář. Vím, jak moc to nesnáší.

„Copak si tvůj muž nezaslouží ani malý polibek?"

„Ne. Pokud já nemám nárok na spánek, tak ty nemáš nárok na polibek."

Zasměje se a schová mě ve svém náručí. Zavřela jsem oči, když jsem si položila hlavu na jeho hruď a cítila ten známý pocit bezpečí.

„Miluji tě, víš o tom?"