The heart gets no sleep

47. Kapitola - Tomova sestra

James nelhal, když říkal, že jsou všichni nervózní. Dole je neskutečně rušno. Vidím Jamese, jak se baví s Danem a ostatními policisty. Je jich tu neskutečně moc. Kromě dalších zaměstnanců si všímám ještě drobné blondýnky, která stojí opřená o recepci kousek od Jamese. Když se otevřou dveře výtahu, rychle k němu zvedne pohled a já i na dálku poznávám, že to musí být Emma. Má stejné oči jako má její bratr.

„Co se tu děje?" ptám se, když dojdu až ke skupince policistů.

„Ahoj, Amoro, promiň, že to je takhle brzy, ale slečna Hiddleston, tvrdí, že se její bratr pohřešuje, že se mu něco stalo. Víš, že jsme povinni to prošetřit. Obzvlášť, když jde o někoho, jako je on."

„To je v pořádku, Dane. Jak vám hotel může pomoci?"

„Chtěli bychom vidět jeho pokoj."

„Dobře, ale ráda bych zkusila ještě jednou zavolat do jeho pokoje. Naši hosté mají právo na své soukromý a já bych ráda ctila pravidla našeho hotelu."

„Samozřejmě."

„Já mu volala. Několikrát. Nic se nestalo. Ani jednou hovor nevzal ani nezavolal zpátky. Nikdy to neudělal. Muselo se mu něco stát." ozve se plačtivě Emma.

„Pustím vás nahoru, jak jsem řekla, ale nejdříve musím zavolat."

„Dobře. Do toho." Vyzve mě Dan.

Nevím, proč se mi třese ruka, když vytáčím, podle seznamu hostů, číslo Tomova pokoje. Doufám, že byl při svém přesunu rychlí. Začínám být trochu nervózní. Přijde mi, že telefon zvoní nekonečně dlouho.

„Ano." Ozve se po chvíli. Počkej. Tohle si vypiješ. Pomyslím si. Chápu, že mě zkouší, kvůli tomu, co jsem si oblékla.

„Omlouvám se, že ruším takto brzy, pane Hiddlestone, ale je tady vaše sestra Emma."

„V pořádku. Hned jsem dole." Řekne a zavěsí. Trvá jen pár minut, než se objeví ve dveřích výtahu. Sluší mu to. Na sobě má jednoduché, černé tričko a světle modré džíny. Přes pravou ruku má přehozené ještě sako. Na tváři má pobavený úsměv a oči mu září. Emma se k němu přes policisty žene a skoro ho povalí, když ho prudce obejme. Něco mu rychle a rozčileně říká. Tom kroutí s úsměvem hlavou. Než jí dá ruku kolem ramen a rozejdou se za námi.

„Omlouvám se, moje malá sestra je občas příliš impulzivní."

„V pořádku. Nic se nestalo, pane Hiddlestone." Odpoví mu Dan a chápavě se přitom usmívá.

„Rád jsem vás poznal." Řekne Tom všem, než s Emmou poodejdou kousek od nás.

„Můžeš na chvíli, Amoro?" ptá se opatrně Dan.

„Co se děje?"

„Jen jsem ti chtěl říct, že si kvůli tomu dopisu nemusíš dělat starosti. Přiznal, že ho jeden dozorce poslal za něj. Postarali jsme se o to. Vysloužil si tím přesun na oddělení se zvláštní ostrahou. Ven se v nejbližší době rozhodně nepodívá. Nejdřív za 20 let."

„Děkuji ti, Dane. Vážím si toho. Ani nevíš, jak mě to vyděsilo."

„Já vím, Amoro, je mi líto, že se to stalo. Nemusíš se bát. Nedovolím, aby se k tobě znovu dostal. Kdyby cokoliv, prostě zavolej a já se o to postarám."

„Děkuji ti." Řeknu ještě jednou. Nakloním se, abych mu mohla dát pusu na tvář. Přátelsky mě obejme kolem pasu. Než se mírně usměje. Mávne na své kolegy a všichni opouštějí hotel. Pozdvižení v hale se uklidňuje.