The heart gets no sleep

40. Kapitola - Okouzlující Tom Hiddleston

Musela jsem si vzít taxík. Sotva jsem ráno dokázala otevřít oči, a i když jsem si klidně mohla vzít jiné auto, nebyla jsem si jistá, že jsem ve stavu, abych řídila. Studiem jsem procházela skoro se zavřenýma očima, jediná věc, které mě přiměla, abych je přeci jen víc otevřela, byla vůně kafe, kterou jsem cítila, jen co jsem vešla do maskérny.

„Dobré ráno." Zdraví mě s širokým úsměvem Tom a podává mi jeden z hrnků, které drží v ruce.

„Dobrý." Zamumlám odpověď. Trochu zaváhám s pohledem na hrnku, než si ho od něj vezmu a přeci jen se přinutím k tomu, abych se na něj aspoň trochu usmála. S prvním douškem se do mě vlévá nová energie a já se začínám zase tvářit normálně.

„Musím říct, že takhle vám to sluší víc. Stejně jako včera večer."

„Děkuji vám za to kafe. Vy jste nás viděl?" zarazím se překvapeně.

„Ano. Zrovna jsem odcházel z jídelny, když jste s Erisem přicházeli."

„Aha, tak dík, asi."

„Byl to asi náročný večer, co?"

„Nedokážete si představit, jak. Ale byl pro dobrou věc, takže stál za tu noc beze spánku."

„Byl pro nadaci?"

„Můžeme začít?" ptám se místo odpovědi. Mám pocit, že na dnešek už jsem byla sdílná až moc. Jedním kafem si mě nekoupíš. Trochu jsem se bála, že bude protestovat, ale on se bez námitek posadí do křesla a nechá mě dělat mou práci.

„Jsem rád, že vám dnes nemusím pomáhat s oblékáním." Řekne se smíchem a schová obličej za hrnek. Trhnu s sebou, protože jsem nečekala, že by řekl něco takového. Ruka se mi zastaví ve vzduchu. Ty mě zkoušíš? Běží mi hlavou, když vidím, jak se na mě dívá. Vážně?

„Ne, byla to výjimečná situace, ale děkuji vám za vaši pomoc."

„O nic nešlo. Snad jsem vás tím aspoň trochu překvapil."

„Nerozumím, čím přesně?"

„Myslela jste si, že vám odmítnu pomoci, protože jsem příliš namyšlený a není to moje práce? Ne, není potřeba odpovídat, vidím na vás, co si myslíte a viděl jsem to včera na vašem výrazu. Budu v tom překvapování pokračovat. Rád bych šel s vámi znovu do nemocnice. Chci vědět, jak to funguje, jak bych ještě mohl pomoci. Tedy pokud by vám to nevadilo?"

„Ne." Řekla jsem příliš rychle. Sakra. Vlastně mi to vadí. Nebo ne?

„To je bezvadné. Můžeme jet společně po práci."

Nedá mi prostor, abych mu něco odpověděla, protože se s Lokiho úsměvem zvedne z křesla. Zůstanu za ním šokovaně koukat. U prosklené stěny se ještě otočí a znovu se na mě usměje. Cítím, jak proti mé vůli rudnu. Co jsem to právě odsouhlasila?

„Měl jsem se dneska hodit marod, asi mi praskne hlava." Vejde do mé části maskérny Eris. Kolem hlavy má omotaný červený šátek.

„Až tak je to špatné? Nedivím se ti. Neměl si do sebe ten šampus tak lít." Směju se.

Počastuje mě dost nevybíravým gestem, když se posadím zpět do křesla a vezmu si zbytek kafe. I když už je skoro studené. Bylo od něj milé, že mi ho přinesl.

„Kde jsi vůbec přišla k tomu kafi? Tady odsud není, to nechutně smrdí."

„Přinesl ho Hiddleston."

„Vážně? To je od něj moc hezké." Řekne a významně na mě přitom mrká.

„Jo určitě, k nezaplacení." Odtuším a položím prázdný hrnek na stůl.