The heart gets no sleep

37. Kapitola - Amora van der Mayers

„Teď je vhodná chvíle, Am." Mrkne na mě Eris než mi rychle uhlazuje šaty, které jsem měla na sobě. Následuji ho na plac, kde stojí kolem režiséra několik herců a poslouchají, co zvýšeným hlasem říká.

„Jossi, mohl bys na chvíli?" klepe mu Eris s úsměvem na rameno.

„"Jistě. Neříkej mi, že se posralo ještě něco jiného."

„Ne, vůbec ne. Chtěl bych ti představit, slečnu Amoru van der Mayers, je z Mayersovi nadace."

„A, konečně se potkávám. Je mi potěšením."

„Jste milý, pane Whedone. Potěšení je rozhodně na mé straně." Řeknu s úsměvem a přijímám jeho nataženou ruku.

„Co pro vás můžu udělat, slečno?"

„Ráda bych vás poprosila o laskavost. Naše nadace se zabývá podporou péče o dětské onkologické pacienty. Konkrétně spolupracujeme s Lenoxovou nemocnicí. Chtěla bych se s Vámi domluvit, zda by bylo možné, že by vaši herci navštívili děti na oddělení?"

„Hm. Řeknu vám to asi takhle, slečno van der Mayers, zrovna teď můj projekt směřuje do pěkných sraček, jsem ve skluzu a moje hlavní maskérka spadla ze schodů a je v nemocnici. Nemám nikoho, kdo by ji zastoupil, nebo spíš zastoupil Erise, aby mohl šéfovat ostatním maskérům. Takže pokud nevíte o někom, kdo by mi tuhle osinu vytáhl ze zadku, tak se nemáme o čem bavit." Zavrčí a otočí se ke mně zády, aby zakřičel něco na pár asistentů.

„To je věc, se kterou bych vám mohla pomoci."

„Myslíte to vážně? To bych se divil."

„Když vám pomohu s vaším problémem, budete souhlasit s mou prosbou?"

„Dobře. Ale už začnete něco dělat!"

Přikývnu na souhlas. Eris se ke mně skoro rozběhne a směje se přitom od ucha k uchu.

„Jsi skvělá, Am. Přesvědčila si ho!"

„Ne, nalomila jsem ho. Ale jestli to vyjde se teprve uvidí, jestli se mu bude moje práce líbit."

„O tom se nebudeme vůbec bavit. Tohle je tvůj prostor." Řekne a ukáže na stolek s líčidly a dalšími proprietami.

„Výborně." Kývnu na souhlas. Skloním se, abych si mohla sundat páskové boty na vysokém podpatku.

„Jestli chceš, vzal jsem ti jiné oblečení než ty tvoje nechutné značkové šaty."

„Jak jsi to věděl?"

„Znám tebe, Am. Nic víc nepotřebuji. Ukaž jim, co v tobě je." Mrkne na mě a odejde. Povzdechnu si a začnu se převlékat.

„Mám přijít později?" ozve se za mnou. Hned poznám silný britský přízvuk. Ať to byl kdokoliv nemohl přijít v nevhodnější chvíli. Snažila jsem se dostat ze šatů. Nenáviděla jsem je. Byly tak strašně úzké. Zůstaly zaseknuté a nešly nahoru a ani dolů. Stála jsem před jedním z herců v červeném, krajkovém prádle. Do tváří se mi hrnula krev. V tu chvíli bych přísahala, že je můj obličej červenější než moje vlasy. Ještě naposledy jsem za šaty zoufale zatahala.

„Myslíte, že byste mi mohl pomoci?" zeptala jsem se potichu. Byla jsem připravená zavolat Erise, protože jsem čekala prohlášení, že to nemá v popisu práce. Ale on mě překvapil. Přešel ke mně a po chvíli našeho společného úsilí mi podal šaty, které ze mě sundal. Rychle jsem se převlékla do džínů a tílka, které mi tu Eris nechal, abych mohla pracovat.

„Můžeme začít?"

Nečekala jsem na jeho odpověď. Přehodila jsem přes něj pelerínu, abych mu neumazala kostým. I když jsem si byla jistá, že z toho koženého obleku by to šlo v pohodě utřít, ale nechtěla jsem to všechno nijak komplikovat.