The heart gets no sleep

Alternativa k vězeňskému světu 9

„Co tu zase blbneš?" ptala se Mona, když vtrhla do mé ložnice jako velká voda a začala roztahovat závěsy.

„Proč jsi nebyla ve škole?"

„Není mi dobře." Odpověděla jsem a otočila se v posteli na druhý bok, aby mi slunce nesvítilo do očí.

„Nekecej. Znám tě dost na to, abych věděla, že ti nic není."

„Zapomněla jsi, včera jsem omdlela na hodině. Asi nejsem ještě úplně v pořádku."

„Amoro van der Mayers, obě víme, že jsi to jen hrála, abys nemusela číst svou práci před celou třídou."

„Achjo. Nesnáším tě, za to, že mě tak znáš."

„To bude tím, že tě znám tak dlouho. Co se stalo, Am? Vyhodil tě? Ne, to je blbost, to by se na tebe dnes neptal."

„Cože udělal?"

„Zastavil mě, když jsem odcházela a ptal se, kde jsi. Představ si, že skončil o půl hodiny dřív než normálně. A byl plný pochopení, když jsem řekla, že jsi nemocná, prý tě nevyhodí."

„Super." Odtušila jsem. Jako kdybych na jeho hodiny mohla ještě chodit. Myslela jsem na něj celý den. Ať už jsem dělala cokoliv, nedokázala jsem včerejší události dostat z hlavy.

„Co je s tebou? Já myslela, že budeš jásat, že je tvoje studium zachráněno, pro teď."

„Nic. Jen nemám dobrou náladu."

„Tak to bys ji měla hodně rychle změnit. Čeká tě večírek."

„Jo, já vím."

„Dělej, zvedni se z té postele. Eris s Jackem jsou tu za chvíli, abychom se mohli začít chystat."

„Měla bych jít ještě za Gabi."

„Nemusíš. Byla jsem tam. Moc tě pozdravuje a máš se hlavně bavit. Chce tě vidět až zítra."

„Nemohli byste jít beze mě?"

„Ne, protože je to tvůj večírek a tvoje nadace. No tak, nenuť mě, abych došla pro vodu."

„To bys neudělala."

„Chceš se vsadit?"

„No tak jo." Kapitulovala jsem nakonec. Všechno nakonec bude lepší než se pořád patlat v tom, co už jsem stejně nemohla změnit. Osprchovala jsem se a když jsem potom přišla do obýváku, Eris s Jackem už si vybalovali svoje věci, kde se dalo.

„Ahoj."

„Ahoj. Proč máš tak blbou náladu?" ptali se hned oba a já měla chuť je zabít pohledem.

„Špatně jsem v noci spala."

„Spíš si nespala vůbec, co?"

„Proč si to myslíš?"

„Máš zase ten svůj prázdný výraz."

„Ne, nemám." Hádala jsem se.

„Bože, ty máš zase náladu. Koukej pít." Řekl Jack rozhodně a podal mi lahev šampusu.

„To asi není nejlepší nápad."

„Omyl zlato, je to ten nejlepší nápad. Koukej pít."

Vzala jsem si od něj lahev a vypila skoro polovinu, než jsem ji postavila zpět na stůl. Necítila jsem se o moc líp, ale už jsem to nevnímala jako tu největší katastrofu. Uvědomovala jsem si, že pokud to on nezačal řešit, tak bych se na to měla vykašlat a prostě dělat, že se nic nestalo.