The heart gets no sleep

46. Kapitola - Konec hry (18+)

Srdce mi přestane tlouct jako splašené až ve chvíli, kdy se podívám do sestřina pokoje. Spí a hrudník se jí přitom rytmicky zvedá. Pohled na mnou malou sestřičku mi dává ten klid, co teď potřebuji. Co mi v Tomově přítomnosti chybí. Ve spánku je její dětský obličej uvolněný a klidný. Stejně jako ze mě, z ní spadla tíha té nejistoty. Snažila jsem se o to, aby necítila mou beznaděj, ale i ve svém nízkém věku, mě měla přečtenou. Bylo občas těžké tvářit se, že jsem nad věcí, když jsem umírala zaživa. Ale teď díky dárci jsem v sobě ještě dokázala najít nějakou naději a začít znovu doufat. Doufat, že za několik let to pro nás bude jen překážka, kterou jsme společně překonaly. Že si na to třeba vzpomeneme až jednou bude Gabi odjíždět někam na vysokou. Byla to pro ni šance, že přes to všechno, bude moci žít.

„Říkala jsem, že nemáš chodit." Zašeptá rozespale a otevře jedno oko, aby se na mě podívala.

„Promiň. Nechtěla jsem tě vzbudit. Jen jsem chtěla vědět..."

„Jsem v pořádku. Myslela jsem, že mi věříš." Ptá se trochu ublíženě.

„Věřím, jen vím, že občas věci zlehčuješ."

„Proč nejsi s kolegy?"

„Protože chci být s tebou." Odpovím prostě a zatlačím jí zpátky na polštář.

„Můžeš se mnou být zítra. Už je pozdě, Am."

„Já vím. Dobrou Gabi, mám tě ráda."

Nečekám na její odpověď, protože už zase spí. Potichu odejdu. Celou cestu do hotelu nad tím musím pořád přemýšlet.

„Dobrý večer, slečno van der Mayers." Zdraví mě brunetka na recepci. Zase někdo nový? Nevím její jméno, ale slušně jí odpovím. Mačkám tlačítko výtahu. Dnes se vážně těším do postele.

„A, zdá se, že máme společnou cestu." Objeví se vedle mě najednou Tom.

„Jo to jo." Odpovím a nastoupím do výtahu. Ani se nestihne dát do pohybu, když se na mě vrhne. Zvedá mě ze země a tiskne ke kovové stěně výtahu. Zapomene vystoupit ve svém patře a jede až nahoru. Postaví mě na chvíli na zem a já toho využiji, abych ho za košili vtáhla dovnitř. Blokuji výtah, aby se sem nemohl dneska už nikdo dostat. Nechci, aby nás někdo nachytal. Otočím se k němu. Oči mu jiskří vzrušením. Chytí mě za zátylek a znovu vtahuje do polibku. S hlasitým vzdychem zakláním hlavu, když se jeho rty dotknou mého krku. Kůži mám v jednom ohni. Polibek za polibkem si razí cestu až k mému výstřihu. Vykroutím se mu a se smíchem ho beru za ruku, abych ho konečně dostala do ložnice. Nebrání se. Zastavím se před postelí. Chvíli si prohlíží můj obličej, než mi rukama zajede do vlasů. Zahazuje mou gumičku někam na podlahu a jemným zataháním mě nutí, abych hlavu znovu zaklonila. Nezaváhá ani vteřinu. Dychtivě se přisaje na moje rty. Roztřesenými prsty mu rozepínám jeden knoflík za druhým, dokud mu košile nesklouzne z ramen na podlahu. Se skousnutým rtem si vychutnávám pohled na jeho polonahé svalnaté tělo.

„Vážně chceš překročit tuhle hranici?" ptá se zadýchaně, když mě strčí do postele.

„A ty?" ptám se laškovně. Prudkým pohybem ze mě stahuje kožené kraťasy a pak se natlačí na mě. Líbá mě na citlivou kůži na krku, než se zvedne nade mě a s Lokiho úsměvem roztrhne body, co jsem měla na sobě. Cáry látky hodí někam za sebe. Sklání se a polibky si razí cestu přes celé mé tělo až k jeho nejcitlivější části. Prohnu se v zádech, když se mě tam dotkne. Cítím jeho úsměvem na kůži.

„Ach, bože." Unikne mi ze rtů, když se ke mně přitiskne, aby si mě vzal.

Ráno mě budí jemnými polibky na odhalené rameno. Líně otevřu jedno oko. Usměju se, když spatřím Tomovi modré oči. Odhrne slabou deku, kterou jsem přikrytá. Jemnými dotyky prstů kopíruje linie mé páteře. Zavírám znovu oči. Z jeho dotyku mi naskakuje husí kůže. Vzdychnu, když se jeho rty přilepí na ty mé.