Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 1

Současnost
Minulost

   Erene, už to bude pět let, co jsme se viděli naposledy. A bude to deset let, co jsme se dali dohromady. Možná si na mě už zapoměl, ale já na tebe ne. Jsem tvým velkým dlužníkem, nedovolím si na tebe zapomenout, to se nikdy nestane. Celý život jsi mi změnil, jen díky tobě tu stále žiju. Jen díky naším společným zážitkům tu přežívám bez jediné známky smutku a zoufalství.
   Po pěti letech tvé smrti si myslím, že bych se o našem životě mohl trochu rozpovídat, zavzpomínat. Udělat průvodce těm, kteří by to rádi věděli. Co myslíš? Už jim to můžu všechno odvyprávět?
   Snad mi to dovolíš.
   A jestli jsi mi to nedovolil, tak snad mi odpustíš.
   Venku je tak krásně, možná zajdu do parku. Park je dobré místo na vyprávění našeho společného života.
   Zvedl jsem se ze židle, nastrkal jsem špinavé nádobí do myčky a začal se věnovat hygieně. Poté jsem se došel převléknout. Vyrazil jsem do již zmiňovaného parku. Je zhruba kilometr od našeho domku. Cestou potkávám malé i velké školáky. Nedávno začalo září, tudíž všem dětem skončily prázdniny.
   Jeden prcek do mě narazil. Chlubil se před svými kamarády, jak umí běhat pozpátku a tak do mě narazil. Stihnu ho chytit, než spatne. Podívá se na mě zelenkavýma očima. Jsou tak strašně podobné těm tvým, ale není to ten odstín smaragdu. Jeho oči jsou jak jarní tráva.
   „Nestalo se ti nic?" zeptám se vystrašeného chlapce. Ten jen zavrtí hlavou na znamení záporu. Vyvlíkne se z mého sevření a odběhne ke svým kamarádům.
   Vidíš Erene? Změnil jsi mě. Předtím, než jsem tě potkal jsem byl chladný. Toho chlapce bych možná ještě naschvál uhodil a seřval bych ho. Ale teď? Nestalo se tak. Jen díky tobě.
   Rozešel jsem se znovu k parku, který jsem měl nadohled. V něm jsem se posadil na lavičku. Dobře jí znám, i ty bys měl Erene. Tady jsme hodně často sedávali.
   Je tu ticho, to uklidňující ticho, které bych za nic na světě navyměnil. Až na tebe. Za tebe bych dal cokoliv Erene.
   Zavřu oči a vnímám podzimní vzduch, jenž vane kolem mě a čechrá mi vlasy. Po chvíli zase oči otevřu.
   Můžu začít Erene?
   Doufám, že tvá odpověď je kladná.
   Ještě před mým vyprávěním se zadívám do nebes a zkouším rozpoznat, zda mi neodpovídáš díky mrakům svojí odpověď, ale nic nevidím.
   Tak já tedy začnu...

Jak se vám zatím první kapitolka líbila?😋😊