Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 36

     Očistil jsem rány ještě na jeho hrudi. Potom jsem mu kolem krku obmotal utěrku, ve které byl gelový led.
     „Děláte si až moc velké starosti," řekne Eren, ale já ho neposlouchám. Tohle je úplný nic, co pro něj můžu udělat. Jeho hlas je už trochu lepší. Ta voda a led to trochu zklidnilo.
     „Už tolik nesípeš," řeknu s mírným poloúsměvem. Jsem tak nějak rád, že mu je lépe.
     „To není fér!" vyjekne najednou. Leknu se. „Mě tu neustále napomínáte, že se nemám smát, ale sám jste se právě teď usmál!" postěžuje si ale hned na to se zasměje. Bohužel z toho začne kašlat.
     „Jsi blbej? Je jasné, že se po tomhle rozkašleš," řeknu a ve spěchu se k němu přisunu blíž. Levou ruku položím na jeho hruď (na srdce) a druhou z druhé strany na záda ( za srdce). Teď sebou nemůže tolik cukat. Mělo by se to rychleji zklidnit.
     „Máte studené ruce," řekne jen co se vykašle.
     „O to líp," řeknu svým lhostejným tónem.
     „Proč jste si dal volno na týden?" zeptá se, když vstanu, abych se šel podívat do kuchyně na jídlo.
     „Už jsem ti to jednou říkal ne?"
     „Ano, ale-"
     „Radši zavolej domů, ať o tebe nemají strach," řeknu a dojdu se podívat na omáčku.

***

     „Erene, jídlo!" zavolám z kuchyně. Mezitím, co přiběhne já na stůl už dávám talíře a příbor. Když přišel a usadil se ke stolu všiml jsem si jedné věci. Proč se kruci tak debilně tlemí?!
     „Děje se něco?" zeptám se.
     „Páni! Vaříte dobře!"
     „Erene. Řekni mi, co se děje."
     „Huh, co? Jo... Mamka mi povolila tu přespat," řekne radostně a usměje se na mě ještě víc přiblblým úsměvem.
     Zato já byl celý mimo. Cože to říkal? Je pravda, že jsem v duchu vedl diskuzi o tom, že pokud bude mít tak velké záchvaty kašle, tak ho tu nechám přespat. Ale tohle naprosto mění situaci. „Erene, snad si nemyslíš, že..."
     „Budu spát na gauči! Mimochodem, vaříte líp jak mamka. Hlavně jí to neříkejte."
     Povzdechnu si. „Na gauči spát rozhodně nebudeš. S těma ránama," na druhou stranu je lepší, že ho rodiče neuvidí. Je slušně pomlácený.
     „Tak na zemi."
     „To je ještě horší!"
     „Kde jste se vůbec naučil tak účinné triky? Třeba jak jste mi zastavil rychleji ten kašel a tak," zeptá se mě.
     „Matka je doktorka." Přikývne. „Každopádně tu nespíš." nemůžu si přece dovolit pokazit reputaci.
     „Prosím!"
     „Proč to tak nutně chceš?" zeptám se nechápavě.
     „Moje mamka je právnička. Jestli mě takhle uvidí..." nedořekne svojí myšlenku. Ani nemusí.
     „Jestli tu chceš zůstat, tak mi řekni, co ti Erwin udělal," musím na to takticky. Něco za něco.
     „Ughh... Jste dost dobře mazanej," nadává „fajn, řeknu vám to," odkýve to nakonec.