Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 103

     Mé narozeniny, Nový rok, leden a únor teď necháme být a přejdeme na konec března. Vlastně na začátek dubna, takže přeskočíme rovnou i Erenovy narozeniny. A co se dělo začátkem dubna? Eren měl svůj první večírek od své firmy. A já byl samozřejmě pozván.

     „Jakej člověk uspořádá večírek v neděli? Ten tvůj šéf není normální," nadávám během toho, co se společně s Erenem oblékám do obleku.
     „Levi, nestěžuj si," pokárá mě pobaveně Eren „já s tebou na večírky chodím i přes tvého otřesného šéfa, mohl by jsi pro mě udělat totéž."
     Nemám co říct a tak mlčím. Oba dva máme na sobě saka černé barvy a tak k sobě ladíme. Co jsem tak pochopil, tak se nejedná o nic velkého, takže černá by měla postačit.
     „Jdeme?" zeptá se. Když přikývnu vydá se směr auto.

***

     Do velké haly nás dovedl nějaký sluha či co. Měli jsme výhled na celou místnost, viděli jsme na všechny. Naším úkolem bylo sejít schody před námi a dostat se tak dolů za ostatními. Měl jsem za to, že po schodech dolů se chodí jenom v pohádkách a ono ne. Z vrchu vidím, že je možnost jít do zahrady.
     Sejdeme schody. Hned jak tento úkol provedeme přijde nás přivítat s úsměvem na tváři jeden chlápek, kterého dobře poznávám. To je přece... Dot Pixis. Náš dlouholetý spojenec.
     „Ah... Zdravým Pane Jaegere, koukám, že tu nejste sám," zavolá z dálky, když k nám přichází. Nemůžu uvěřit, že Eren pracuje pro něj. Ten chlápek je sympaťák, proč mi to Eren neřekl? Ono to bude možná tím, že jsem se na to nikdy neptal, ale i tak.
     „Dobrý večer, Pane," pozdraví Eren svého šéfa.
     „Ale... Pan Ackerman?" zeptá se s udivením Pan Pixis.
     „Vy se znáte?" zeptá se nechápavě Eren.
     „Ah ano, s Erwinem hodně spolupracuju," vysvětlí Pixis Erenovi a opět promluví ke mně „jsem rád, že vás znovu vidím. Jak se daří Erwinovi?" zeptá se.
     „Poslední dobou to je u nás jak na houpačce, jednou toho máme ažaž, jindy nemáme vůbec nic. Znáte to. Ne vždy se daří," přikývne v souhlas „a jak se má Farlan?" zeptám se.
     „Farlan by měl každou chvílí dorazit společně se svou ženou, netuším ale, kde se mohl tak zdržet," sdělí mi Pixis.
     „Farlan? Ty ho znáš?" zeptá se ještě víc udivený Eren.
     Otočím se na něj a začnu vysvětlovat „chodili jsme spolu na vyšší střední, dalo by se říct, že to byl jediný člověk se kterým jsem se bavil."
     „Oh... Musím vám představit svou ženu Margaret," poví rychle Pixis a pobídne svou ženu, aby přistoupila blíž k němu. Už jsem ji viděl, na svůj věk vypadá pořád dobře. Představí nám ji a poté nám dá volnost.
     „Tak kam půjdeme?" zeptá se mě Eren.
     Nechápavě se na něj otočím „já byl pozván tebou, rozhoduj si to ty," oznámím mu.
     „Dobře dobře, pochopil jsem, jen se hned nerozčiluj," pobaveně promluví „chceš něco k pití? Nebo nějakou jednohubku?" zeptá se mě a trpělivě čeká na mou odpověď.
     „A ty?" zeptám se po delší odmlce.

     Byl to poklidný večer. Potkal jsem po dlouhé době Farlana. Od té doby se mi nechtělo vracet za Erwinem. Jenže to bohužel nešlo.
     Opět poskočíme na tentokrát večírek z mé strany. Konkrétně se oslavuje v červnu povedený kšeft, který nám vynesl spousty peněz. Věřte mi nebo ne, i přesto, že jsme byli na luxusné lodi, tak to nebyl zrovna příjemný večer. A proč? Narazili jsme na jednu osobu.