Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 86

     Daší ráno jsem opět zůstal doma sám. Ve skříni jsem měl už více oblečení, než včera, přes včerejší odpoledne se totiž pralo. Oblékl jsem se do domácího - konečně jsem na sobě nemusel mít rifle, co včera - a sešel jsem dolů na snídani, na stole se opět povalovaly dva lístečky a jedna černá krabička společně s klíčky, která stála na rohu lístečku s Erenovým rukopisem. Jako včera, jsem první začal číst text Erenovi matky.

Ahoj Levi, ráno jsem od svého synáčka dostala vzkaz, jako vždy. Umíš si představit, že syn začne hubovat vlastní matce? Smála jsem se tu na plné kolo. Nakázal mi, ať nic neděláš, že tě mám kdyžtak zastavit. Jsi už dospělý a já nemám nejmenší právo ti tu něco přikazovat, ale odteď nemůžeš říct, že jsem ti o tomto rozkazu tvého přítele neřekla. Eren mi neřekl, proč jsi skončil v nemocnici a proč se nemáš tolik namáhat, byla jsem včera překvapená, když jsem vás dva viděla u stolu, jak ti Eren obvazoval ruce. Takhle zmasakrované ruce jsem snad v životě neviděla. Do ničeho tě nechci nutit, ale zvědavost je zvědavost, proto bych byla ráda, kdyby jsi mi ta tvá zranění trošičku objasnil, ale samozřejmě nemusíš. Jinak doufám, že jsi se vyspal dobře. Udělej si něco k snídani a dnes si tentokrát odpočiň. Já ten oběd udělám, až se vrátím, dobře? Moc ti za včerejšek děkuju, bylo to milé překvapení, přijít domů a sednout si. Měj se Levi.
Jaegerová

     Nad Erenovým hubováním jsem se musel usmát. Chtěl bych ten jeho lísteček vidět. Asi večer napíšu lísteček, bylo by férové jí o tom něco málo povědět, když mě tu už nechali.
     Teď Eren na kterého se neuvěřitelně moc těším. To nejlepší na konec, to je nepsané pravidlo, které by měl každý dodržovat.

Dobré ráno Levi, jakpak ses vyspal? Doufám, že dobře. Musím se přiznat, že je opravdu nemožné od tebe ráno odtrhnout oči, natož se od tebe oddálit a sám se divím, že to zvládám. Ta tvoje spící tvář je k popukání! Opět jsme tě všichni vystavili k samotě, kterou musíš do půl jedenácté, kdy se mamka vrací domů, zvládnout. Ale tentokrát nedělej žádné nesmysly, jasné? Jsi na té práci natolik závislý, že už ani nevíš, co je to odpočinek, takže abych ti to vysvětlil, sedni si a nic nedělej, nebo si čti, buď na televizi, přispi si, projdi se ven, těch věcí je mraky, co můžeš dělat! Žádné pracování, dobře? Na stole máš klíčky, které jsem ti včera zapomněl dát. Taky tu máš černý čaj, pro který jsem se k tobě domů rychle stavil. Mimochodem, do toho bytu beze mě nevkročíš, jasné? A nesnaš se to zapírat, moc dobře vím, že tohle bylo něco, nad čím jsi uvažoval. Jít si pro věci, které budeš potřebovat do práce, že? Tak na to můžeš rovnou zapomenout. Vím, že si na tebe otvírám pusu, ale uvědom si, že to dělám kvůli tobě, takže mi to prosím nedělej těžší a ulehči mi to, ano? Prostě si odpočiň a počkej na mě, pak můžeme jít, kam budeš jenom chtít. Mamka mi pěkně hubovala, samozřejmě ze srandy, co si to dovoluji ti vařit snídani a jim nic neudělat. Máš tam vafle, tak si dej, opět jsou jenom a jenom pro tebe. Jak rád bych ti tu ještě něco napsal, ale hodiny mi hlásí, že mám už deset minut zpoždění, budu muset do školy běžet, abych to vůbec stihl. Zatím Levi, za chvíli se vrátím, dobře?
Eren

     To má v plánu každým dnem psát větší a větší text? Bože, to je blbec. Můj blbec.
     Dojdu si do kuchyně pro ty jeho vafle. Voní to tu po tom těstu báječně! Jestli je v něčem Eren opravdu moc dobrý, tak je to kuchtění. Na jeho jídlo se těším oprávněně. Cestou ke stolu zkontroluji ještě lednici, jak mi řekla Jaegerová a hleďme, lístek pro mě. Magnet z lístečku sundám a lísteček si odnesu společně se snídaní ke stolu. Ještě si udělám černý čaj, co mi Eren přinesl a pak se pustím do čtení.

Na rychlo ti tu ještě píšu Levi, odpusť mi, ale já jsem musela ten Erenův vzkaz prostě oskenovat a dát ti ho přečíst. Tato kopie je už samozřejmě tvoje, já mám originál. Lístečky si normálně necháváme, ale můžeš je klidně vyhazovat. Snad se nad Erenovou zprávou zasměješ tak, jako já. Měj se, Jaegerová.