Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 54

     „Hlas máš v pořádku, ale nepřemáhej se na tom karaoke, jasný? A už můžeš nosit trička, modřina je pryč. Krk máš už v pořádku." Jdu škrabat brambory. Eren se zvedne a přiběhne mi pomoct.
     Povede se mi zapatlat košili špinavou vodou, ve které se koupaly brambory. „Doprdele," zakleji, když si uvědomím až teď, že jsem se nepřevlékl do domácího oblečení. „Zapomněl jsem se převlíct. Erene, vydrž tu chvilku, jen se dojdu převléknout," informuji ho a vydám se do ložnice pro oblečení. Vezmu první věci, které najdu (=černé jak triko, tak tepláky). Poté se vrátím zpět k Erenovi. Docela se s těmi bramborami loudám.
     Eren se na mě podívá a najednou mě chytí za předloktí a mojí ruku natáhne, aby si mohl prohlédnout spousty malých jizev. Kruci, mělo mi dojít, že ty jizvy jsou sice na dálku a po tmě přehlédnutelný, ale to samé neplatí, když je člověk v jejich blízkosti.
     „To je strašný," zašeptá si pro sebe. Je pravda, že to vypadá podle lidí hrozně, ale věřte mi, proti mé hrudi a zádům se to nedá rovnat. To, že jsem prolétával okny a byl celý pořezaný, bylo na denním pořádku. Jako popelník jsem taky sloužil dobře. Takže ano, popáleniny a řezné rány na mě vidět jdou. Párkrát se s mojí kůží setkal také nůž a při posledním napadení přinesl dokonce i fatální následky. Sešívalo se mi pár ran. A toho je o mnoho víc, ale zabívat se tu tím nechci.
     Vytrhnu ruku z jeho sevření. „Buď tak hodný a přestaň mě litovat," zasyčím. Tohle není téma vhodné mé pozornosti.
     „Ale Levi-"
     Nůž, který držím v ruce zabodnu do prkénka na krájení potravin. Eren se samozřejmě lekne. „Není zapotřebí mě litovat. Je to jen minulost."
     „Ale do teď s tím nejsi srovnanej. Kdyby jsi byl, tak by ti nevadilo, že jsem si ty jizvy prohlídnul," snaží se bojovat, ale v tuhle chvíli to nemá cenu. Nejsem schopen se ovládat. Můj fotr mi slušně ublížil těmito morbidnostmi na hlavu. Nejsem schopen se ovládnout, co se týče mé minulosti.
     „Na co si to hraješ Erene?! Snažíš se mě litovat jen proto, že jsem ti taky tehdy pomohl?! Nebo to snad děláš, protože tě nutím mluvit o tvých problémech, což žádný tvůj kamarád nedělá?! Tak si hezky zapamatuj, že mezi mnou a tebou je zatraceně velký rozdíl! Já své problémy nepotřebuji nikomu svěřovat, i když bych mohl, ale to nikdy neudělám! Ale ty! Ty je potřebuješ svěřovat, ale nejde ti to! Já se nesložím jako ty, když mě bude něco trápit Erene! Tak buď tak hodnej a přestaň řešit mojí minulost, kterou všichni nazývají tragédií! Nikdy jsem to jako tragédii nebral!"
     Nechci křičet. Ne na něj. Už tak je smutnej z každé kraviny. Ještě tohle. Moc dobře vím, že si bude za tohle házet vinu na sebe, ale jediný, kdo tu za tohle všechno může jsem já. Nikdy jsem neměl potřebu se ovládat, taky u koho? Jenže teď mi vstoupil chtě nechtě do života Eren, který je na tyto věci háklivý. Budu se muset naučit ovládat nebo se mu něco stane. Nebo si něco udělá, je to přesně ten typ člověka, co je toho schopen. Já nechci, aby takhle dopadl, to nesmím udělat. Nesmím to dopustit.

A jsou tu další dvě kapitolky s mojí tradiční otázkou xD Jak zemřel Eren? Já vím, že vás nejspíš už nic nenapadá, ale tak za zeptání nic nedám. Budu ráda za jakýkoliv komentář. Jen mi ukažte ty vaše mozečky xD