Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 10

   „Tak se měj Levi! A netrap se ano? Já vím, že to bude deset let-"
   „Hanji, nerozebírej to. To by ses tady zdržela další hodinu a nestihla bys autobus."
   „Pravda. Hodně štěstí v nové práci."
   „Jdi už prosimtě."
   Odejde s úsměvem na tváři. Zavřu dveře a pousměju se nad její děckou povahou. Sednu si na gauč. Venku je už tma. Už jsem v pořádku. Hanji mě uklidnila. Tak pokračujeme, ne?
   Už se cítím na to, že to zvládnu. Že se nerozbrečím.
   'Existuje i další svět. Určitě.' vybaví se mi slova Hanji.
   Má pravdu. Určitě někde jsi.

   „Co to je?" ozve se v tiché místnosti.
   „Co zas?" odseknu.
   „Tohle jsem ještě nikdy neřešil. Jak se tenhle dokument vyplňuje? Co tam mám napsat?"
   „Přines mi ho," pobídnu ho. Poslušně se zvedne z gauče a přejde ke mně. Předá mi papír. Pozorně ho studuju, potom se zvednu ze židle a přejdu ke komodě. Vytáhnu z ní jeden šanon se kterým se opět usadím na svojí židli. Začnu šanonem listovat až nakonec najdu to co jsem hledal. „Budeš tu ještě dlouho stát? Támhle máš práci," ukážu ke stolku před gaučem.
   „Rád bych se naučil, jak vyplňovat i tento typ dokumentů."
   „Nemám čas ti to tu vysvětlovat."
   „Prosím," zaprosí.
   „K čemu ti to bude?" pozvedu hlavu a podívám se do jeho očí.
   „Přiučím se. Třeba se mi to bude v budoucnu hodit."
   „Ne, moje poslední slovo. Tohle se u nás nevyskytuje moc často, takže ti to bude stejně k ničemu."
   Zamručí a neochotně odejde znovu ke své práci.

   Posliš Erene, jsem nějak unavený. Nevadí ti, když to tu stopnu? Stejně se budeme muset posunou zase o dva dny dopředu. Ty papíry byly nekonečný.
   Osprchuju se a lehnu si do postele.
   „Dobrou noc Erene..."

Ještě bude 1 kapitolka dneska. 😊