Ve vzpomínkách (Riren/Ereri)

Kapitola 107

     Opět poskočíme. V srpnu jsme měli dovolenou v Itálii. V září výročí. A teď rovnou přeskočíme na Vánoce. Opět jsme učinili obrovský skok, ale tak už to bude téměř pořád.
     Tentokrát byly Vánoce u mě a mé rodiny. A ano, bylo to hodně záživné.

     Zaparkuji auto poblíž velkého domu, kde přebývá stařena se starcem. „Budou divní, varuji tě, kdykoliv to můžeme otočit," varuji nadšeného Erena.
     „Ne, to je dobré. Navíc jsi to slíbil."
     „Jo, ale kvůli komu. To ty jsi mi s tím nedal pokoj."
     Otevřu dveře od auta a vylezu ven. Eren udělá přesně to samé. Zazvoním na zvonek od dveří, které se po chvíli otevřou. Matka tu už je. Super.
     „Ahoj Rivaille, je milé, že tě opět vidíme," začne ke mně promlouvat stařenka.
     „Jasně jasně. Taky vás rád vidím. Tohle je Eren, můj přítel. Erene, tohle jsou mí prarodiče."
     Všichni tři se na sebe usmějí a pozdraví se. Poté jdeme konečně z té kosy do toho tepla. Na matku se ani nepodívám. Je mi jasné že ji pustili z nemocnice jen na dnešek a zítřek, ale jinak tam opět bude ležet. Dost se jí to zhoršuje a je jen otázko času než padne její poslední minuta.
     Usadím se opět na ten gauč na kterém jsem vždy sám. Ale něco je přeci jen jinak. Letos tu bude po mém boku Eren. Oba dva si sedneme na gauč. Já Erena majetnicky obtočím kolem ramen svou paží. Matka se na nás usměje, já jen přiostřím svůj pohled.
     „Levi, neměl by jsi to mezi vámi urovnat? Když je nemocná. Alespoň na Vánoce," pošeptá mi Eren. Očividně se snaží vycházet s touhle otřesnou rodinou.

     Eren měl přeci jenom dobré srdce. Je jedno jak moc člověk byl zlý, dokázat tu zlost v sobě potlačit a s tím dotyčným se bavit.

     Po chvíli dorazili obě dvě tety chvíli po sobě. Když dorazila ta s tou mou nejstarší sestřenicí Eren se nestačil divit.
     „Mikaso, co tu děláš?" Mikasa? Ta jeho nejlepší kamarádka? A vůbec... To je ta, co jí tenkrát chtěl něco koupit? Úplně mi to na tu holku změnilo pohled.
     „To bych se tě měla zeptat spíš já, ne?"
     „Levi je můj přítel," ukáže na mě."
     „Tenhle? Tenhle Levi?"
     „Jo."
     „Mikasa je mladší sestřenice Rivailla," vysvětlí Erenovi stařena.
     Vykulí oči „jaktože o tom nic nevím?"
     „Jakotože já nevím o tom, že chodíš s Levim?"
     „Mohl bych se ptát úplně na to samé na co vy, není to už jedno? Už to tu všichni víme. Vy dva kámoši, my dva příbuzní a já s Erenem ve vztahu. Netřeba dál řešit."
     „Že by jsi se styděl a nechtěl tady rozebírat váš vztah Rivaille?" zasměje se stařec. Hodím po něm vražedným pohledem.
     „Erene, povedlo se ti to tu rozveselit," usměje se něžně na něj má matka. Poté dorazí i druhá teta s tou ratolestí.

     Co bych o těchto Vánocích řekl? Samozřejmě, že jsem byl donucen mluvit o našem vztahu. Díky Erenovi to tam ožilo.
     Jenže my jsme se dostali do toho domu i v březnu. Tetě se narodila holčička. Té, co má té ratolesti ažaž. A tam se právě my přesuneme. Mé narozeniny a Nový rok nejsou ničím zajímavé. Věřte mi, že tato návštěva byla zajímavá ažaž.

Taktže vážené obecenstvo. Vypadá to, že dnes mám psací náladu a asi to během této noci dopíšu. Každopádně dneska máte výjimečně tři kapitolky. Něco jako omluva. Doufám, že vám ty pauzy alespoň trochu tímto vynahradím. Jinak buďto to budu vydávat zase co den, to kapitolka, nebo to nějak nahromadím :) Máte poslední šance mi sdělit vaší myšlenku jak si myslíte, že zemřel Eren :):